„Pojď sem! Poslouchejte! Posaďte se, prosím.“ Rozkazy, prosby a rady slyšíš ve škole, doma i na ulici. V němčině záleží na tom, komu rozkaz dáváš: kamarádovi, víc kamarádům, nebo dospělému.
Pro každého je jiný tvar. Všechny tři ale odvodíš z tvarů, které už znáš.
| Komu | Postup | Příklad | Česky |
|---|---|---|---|
| jednomu kamarádovi (du) | tvar pro du bez du a bez -st | du kommst → Komm! | Pojď! |
| víc kamarádům (ihr) | tvar pro ihr bez ihr | ihr kommt → Kommt! | Pojďte! |
| dospělému (Sie) | sloveso + Sie | Sie kommen → Kommen Sie! | Pojďte! |
Za rozkazem se v němčině obvykle píše vykřičník. Slovo bitte (prosím) ho udělá zdvořilejším: Komm bitte!
| Infinitiv | du | ihr | Sie |
|---|---|---|---|
| machen (dělat) | Mach! | Macht! | Machen Sie! |
| schreiben (psát) | Schreib! | Schreibt! | Schreiben Sie! |
| warten (čekat) | Warte! | Wartet! | Warten Sie! |
| sprechen (mluvit) | Sprich! | Sprecht! | Sprechen Sie! |
| lesen (číst) | Lies! | Lest! | Lesen Sie! |
| sein (být) | Sei! | Seid! | Seien Sie! |
Vyber správný rozkaz:
Sloveso sein má u vykání zvláštní tvar seien.
V hodině němčiny uslyšíš od učitelky spoustu pokynů: Hört zu! Öffnet die Bücher! Schreibt das auf! Když jim rozumíš, víš hned, co máš dělat.
A když budeš něco potřebovat ty, umíš o to požádat kamaráda i paní učitelku.
| Učitelka třídě (ihr) | Česky |
|---|---|
| Hört zu! | Poslouchejte! |
| Öffnet die Bücher! | Otevřete knihy! |
| Lest den Text! | Přečtěte text! |
| Schreibt das auf! | Zapište si to! |
| Steht auf! | Vstaňte! |
| Seid bitte leise! | Buďte prosím potichu! |
Všimni si: rozkaz vypadá skoro jako otázka bez podmětu. Hört ihr zu? (Posloucháte?) → Hört zu! (Poslouchejte!)
U některých sloves (öffnen, warten, arbeiten) zůstane na konci -e, protože by se tvar jinak nedal vyslovit: Öffne das Fenster!
Otoč kartičky: jak by to řekla učitelka jednomu žákovi?
Tvar pro du je du liest. Když škrtneš du a koncovku -st, zbude lies. Protože kmen končí na s, ztratí se jen -t.
U sloves s a → ä se přehláska do rozkazu nedostane: du fährst, ale Fahr!