Představ si, že tvůj táta přijde o práci, peníze nemají cenu a doma není co jíst. Pak přijde muž, který křičí: „Já vám dám práci a pořádek! Za všechno můžou ti druzí!“ Uvěříš mu?
Přesně tohle se dělo v Evropě mezi dvěma světovými válkami (1918–1939). Zoufalí lidé dali moc diktátorům – a ti pak rozpoutali druhou světovou válku.
Po první světové válce určila Versailleská smlouva (1919) podmínky pro poražené Německo: přišlo o území, muselo platit obrovské náhrady (reparace) a skoro rozpustit armádu. Mnoho Němců to cítilo jako křivdu.
V říjnu 1929 se zhroutila burza v New Yorku. Krize se rozšířila do celého světa. Továrny zavíraly, miliony lidí ztratily práci.
Otoč kartičky a zapamatuj si, kdo kde vládl a od kdy.
Hitler se stal německým kancléřem (hlavou vlády) v lednu 1933. Během pár měsíců zrušil ostatní strany a svobodu tisku. Začal pronásledovat Židy – v roce 1935 jim Norimberské zákony vzaly práva občanů.
I demokracie může být zničena zevnitř, když lidé zvolí někoho, kdo ji nechce.
Ve 20. a 30. letech 20. století soupeřily dva způsoby, jak vést stát: demokracie a totalita. Tento rozdíl je důležitý i dnes – pomůže ti poznat, kdy je svoboda v ohrožení.
Nejdřív si vysvětlíme pojmy, pak je porovnáme a nakonec se podíváme na tři totalitní ideologie té doby.
| Demokracie | Totalita | |
|---|---|---|
| volby | svobodné, více stran | žádné nebo „na oko“, jedna strana |
| noviny | svoboda tisku | cenzura, propaganda |
| soudy | nezávislé | slouží vládě |
| odpůrci | mohou kritizovat | vězení, tábory, smrt |
Roztřiď znaky: patří k demokracii, nebo k totalitě?
Fašismus = Mussoliniho Itálie. Nacismus = Hitlerovo Německo. Oba totalitní, ale nacismus byl postaven na rasové nenávisti.