Tvoji prapradědové možná jezdili na kole značky Praga, nosili boty od Bati a o víkendu chodili na trampy. Bylo to období první republiky (1918–1938) – dvacet let, na které mnoho lidí vzpomínalo jako na „zlatý věk“.
Republika ale měla slabé místo: velkou část obyvatel tvořili lidé, kteří o ni nestáli. Toho využil Hitler a v roce 1938 si v Mnichově vynutil, aby nám vzali pohraničí.
Podívej se na graf ze sčítání v roce 1921 (v milionech). Najdi, která menšina byla největší, a porovnej ji s ostatními.
Čechy a Slováky stát počítal jako jeden „československý“ národ. Němců bylo víc než Slováků – přes 3 miliony. Žili hlavně v pohraničí, kterému se říkalo Sudety.
Ve 30. letech přišla hospodářská krize. Nejhůř zasáhla pohraničí, kde byly sklárny a textilky. Mnoho Němců bylo bez práce. Začali věřit Konrádu Henleinovi a jeho Sudetoněmecké straně. Ta spolupracovala s Hitlerem.
Do pohraničí je zvali čeští panovníci (např. Přemyslovci) už ve 13. století. Pro ně to byl domov.
Představ si, že se čtyři lidé sejdou a rozhodnou, že ti vezmou pokoj. Tebe ani nepozvou. Pak ti to jen oznámí. Přesně to se stalo Československu v září 1938. Říká se tomu „o nás bez nás“.
Mnichov je jedna z nejbolestnějších událostí našich dějin. Pomůže ti pochopit, proč Češi dlouho nevěřili západním spojencům.
Projdi osu a všimni si, jak rychle po sobě šly události v letech 1938 a 1939.
Zmenšený stát se jmenoval Česko-Slovensko. Prezidentem byl zvolen Emil Hácha. Trvala jen pár měsíců – 15. března 1939 Hitler obsadil i zbytek českých zemí.
Proto „o nás bez nás“ – o našem území rozhodli jiní.