Bakterie se každou hodinu rozdělí na dvě. Z jedné jsou za hodinu 2, pak 4, 8, 16… Za den by jich bylo přes 16 milionů! Psát 2 · 2 · 2 · … čtyřiadvacetkrát je otrava.
Proto existuje zkratka – mocnina. Hodí se pro rychle rostoucí věci, pro obří čísla (vzdálenosti ve vesmíru) i pro drobná čísla (velikost atomů).
Podívej se na sloupce: každý je dvakrát vyšší než předchozí. Takhle rychlému růstu se říká exponenciální.
2³ · 2² = (2 · 2 · 2) · (2 · 2) = pět dvojek = 2⁵. Při násobení stejných základů se exponenty sčítají: 3 + 2 = 5.
5⁶ : 5⁴ – šest pětek nahoře, čtyři dole, čtyři se zkrátí, zbydou dvě: 5². Při dělení se exponenty odčítají.
A 7⁰? Když vydělíš 7² : 7², vyjde 1. Podle pravidla je to 7²⁻² = 7⁰. Proto cokoli (kromě nuly) na nultou je 1.
Exponent neříká „krát kolik“, ale „kolikrát se základ násobí sám sebou“.
S mocninami se dá počítat chytře, bez rozepisování. Stačí čtyři pravidla. Využiješ je v algebře, ve fyzice i při zápisu velkých čísel.
| pravidlo | slovy | příklad |
|---|---|---|
| aᵐ · aⁿ = aᵐ⁺ⁿ | násobím → sčítám exponenty | 2³ · 2² = 2⁵ |
| aᵐ : aⁿ = aᵐ⁻ⁿ | dělím → odčítám exponenty | 5⁶ : 5⁴ = 5² |
| (aᵐ)ⁿ = aᵐ·ⁿ | mocnina mocniny → násobím exponenty | (3²)³ = 3⁶ |
| a⁰ = 1 | na nultou je vždy 1 (a ≠ 0) | 7⁰ = 1 |
Pozor: pravidla fungují jen pro stejný základ. 2³ · 3² se takhle zjednodušit nedá.
Každé číslo jde rozepsat na tisíce, stovky, desítky a jednotky: 3 450 = 3 · 10³ + 4 · 10² + 5 · 10 + 0. Tomu se říká zápis v desítkové soustavě.
Procvič hodnoty mocnin – otoč kartičku.
Při násobení mocnin se exponenty sčítají (3 + 4). Násobí se jen u mocniny mocniny: (a³)⁴ = a¹².