Abys mohl říct „jsem Tomáš“, „jsme z Česka“ nebo „Ana je milá“, potřebuješ sloveso být. Španělsky se jmenuje ser a je to jedno z nejdůležitějších slov vůbec.
Dobrá zpráva: ser se mění podobně jako české „jsem, jsi, je“. Stačí se naučit šest tvarů.
| Španělsky | Česky | Poznámka |
|---|---|---|
| yo | já | |
| tú | ty | s čárkou |
| él / ella / usted | on / ona / vy (jednomu) | él s čárkou = on |
| nosotros / nosotras | my | -as jen když jsou to samé ženy |
| vosotros / vosotras | vy (víc lidem) | jen ve Španělsku |
| ellos / ellas / ustedes | oni / ony / vy (zdvořile víc lidem) | -as jen samé ženy |
Smíšená skupina (kluci i holky) má vždycky mužský tvar: ellos, nosotros. V Latinské Americe se vosotros neříká, místo něj je vždy ustedes.
| Osoba | ser | Česky |
|---|---|---|
| yo | soy | jsem |
| tú | eres | jsi |
| él / ella / usted | es | je / jste |
| nosotros / nosotras | somos | jsme |
| vosotros / vosotras | sois | jste |
| ellos / ellas / ustedes | son | jsou / jste |
Stejně jako v češtině zájmeno většinou vynecháš, protože osobu pozná každý z tvaru slovesa: Soy Ana. = Jsem Ana. Zájmeno řekneš, jen když ho chceš zdůraznit.
Vyzkoušej si to: doplň správný tvar ser.
K yo patří vždycky soy. Es je pro on, ona, usted.
Představ si, že píšeš kamarádovi z Mexika o sobě a o své rodině: kdo jsi, odkud jsi a jací jsou tví blízcí. Na všechno tohle potřebuješ sloveso ser (být).
¡Hola! Soy Klára. Soy checa, de Ostrava. Mi hermano se llama Petr. Es alto y simpático. Mis padres son profesores. ¿Y tú? ¿De dónde eres?
Česky: Ahoj! Jsem Klára. Jsem Češka, z Ostravy. Můj brácha se jmenuje Petr. Je vysoký a milý. Moji rodiče jsou učitelé. A ty? Odkud jsi?
Vyzkoušej si to: otoč kartičky.
Oni = ellos → son. Es patří jen k jedné osobě (on, ona, usted).
No stojí vždycky před slovesem.