V angličtině před podstatnými jmény stojí the nebo a. Ve španělštině je to podobné, jen se tahle slůvka mění podle toho, jestli je slovo mužské, nebo ženské, a jestli je jedno, nebo jich je víc.
Bez nich se španělsky neobejde skoro žádná věta: el libro (ta kniha), una casa (nějaký dům).
| mužský rod | ženský rod | |
|---|---|---|
| určitý, jednotné | el libro | la casa |
| určitý, množné | los libros | las casas |
| neurčitý, jednotné | un libro | una casa |
| neurčitý, množné | unos libros | unas casas |
Unos, unas znamená „nějaké, pár“: unos libros = pár knih.
Vyzkoušej si to: vyber správný člen.
Día končí na -a, ale je mužského rodu. Je to výjimka, kterou si musíš zapamatovat.
Představ si, že ve španělštině má každé podstatné jméno svůj šuplík: modrý pro mužský rod a červený pro ženský. Na šuplíku je štítek, a to je člen. Když víš, do kterého šuplíku slovo patří, víš i, jaký člen dostane.
Pozor: šuplík se často liší od češtiny. Česky je to ten stůl, ale španělsky la mesa, ženský rod.
Tengo un gato. El gato se llama Tom. = Mám (nějakou) kočku. Ta kočka se jmenuje Tom.
Poprvé o kočce mluvím, takže un. Podruhé už oba víme, o kterou jde, takže el. Úplně stejně to funguje v angličtině: I have a cat. The cat is called Tom.
| Španělsky | Česky | Rod v češtině |
|---|---|---|
| la mesa | stůl | mužský |
| el coche | auto | střední |
| la leche | mléko | střední |
| el árbol | strom | mužský (stejně) |
| la flor | květina | ženský (stejně) |
Proto se každé slovo uč i se členem: ne „mesa = stůl“, ale „la mesa = stůl“.
Když jsou ve skupině kluci i holky, použije se mužský tvar: los chicos = kluci, ale i kluci a holky dohromady. Los padres = rodiče (táta i máma).
Vyzkoušej si to: roztřiď slova do šuplíků.
Česky je stůl „ten“, ale ve španělštině je mesa ženského rodu. Rod se nepřekládá z češtiny.