Když mluvíš o sobě, o kamarádovi nebo o celé třídě, potřebuješ malá slovíčka já, ty, on, my. A skoro v každé větě je sloveso být: „Jsem unavený.“ „Jsi z Prahy?“ „Jsme kamarádi.“
Německé „být“ se jmenuje sein a je nepravidelné. Mění se skoro u každé osoby, stejně jako české „jsem, jsi, je“. Je to nejdůležitější německé sloveso.
| Německy | Česky |
|---|---|
| ich bin | já jsem |
| du bist | ty jsi |
| er / sie / es ist | on / ona / ono je |
| wir sind | my jsme |
| ihr seid | vy jste (víc kamarádů) |
| sie sind | oni jsou |
| Sie sind | Vy jste (vykání) |
Porovnej s angličtinou: I am, you are, he is – taky každá osoba jinak. Němčina má tvarů ještě víc.
Stejně znějící slovo sie má tři významy. Poznáš je podle slovesa a podle velkého písmene:
Vyber správný tvar slovesa sein:
K ihr (vy, víc kamarádů) patří seid. Pozor, seid je něco jiného než seit (od, od té doby).
Na fotce ze školního výletu je hodně lidí. Ukazuješ ji kamarádce z Německa a vysvětluješ: „To jsem já. To je můj brácha. Ty dvě jsou sestry.“ Potřebuješ k tomu zájmena a sloveso sein.
Projdeme to po jednotlivých lidech na fotce, od tebe až po celou třídu.
Česky říkáš „je mi třináct“. Němčina, stejně jako angličtina, říká „jsem třináct“: Ich bin dreizehn (Jahre alt). Anglicky I am thirteen.
U povolání se v němčině nepíše člen: Er ist Lehrer. = Je učitel. Sie ist Ärztin. = Je lékařka.
Když něco není, dáš za tvar slovesa sein slovo nicht: Ich bin nicht müde. = Nejsem unavený. Er ist nicht hier. = Není tady.
Otoč kartičky a ověř si, jak se řekne:
Česky „mám třináct let“ svádí k haben. Německy se věk říká se slovesem sein: jsem třináct let starý.
U povolání po sein se člen ein nepíše.