Na výměnném pobytu tě ve Francii čeká nová kamarádka Léa. Co jí řekneš jako první? Pozdravíš, řekneš, jak se jmenuješ, a zeptáš se, jak se má. Přesně tohle se teď naučíš.
Jsou to věty, které použiješ v každém rozhovoru: s kamarádem, s paní v obchodě i s učitelem. Ve Francii se zdraví hodně. Kdo vejde do obchodu a neřekne Bonjour, působí nezdvořile.
| Francouzsky | Česky |
|---|---|
| Léa: Salut ! Je m’appelle Léa. Et toi, comment tu t’appelles ? | Ahoj! Jmenuju se Léa. A ty, jak se jmenuješ? |
| Tom: Salut, Léa ! Je m’appelle Tom. | Ahoj, Léo! Jmenuju se Tom. |
| Léa: Comment ça va ? | Jak se máš? |
| Tom: Ça va bien, merci. Et toi ? | Mám se dobře, díky. A ty? |
| Léa: Très bien ! Tu as quel âge ? | Moc dobře! Kolik ti je? |
| Tom: J’ai treize ans. J’habite à Prague. | Je mi třináct. Bydlím v Praze. |
| Léa: Moi, j’habite à Lyon. Au revoir, Tom ! À bientôt ! | Já bydlím v Lyonu. Ahoj (na shledanou), Tome! Brzy na viděnou! |
Všimni si: Je m’appelle… doslova znamená „volám se…“. Francouz neřekne „moje jméno je“, ale „volám se“. Francouzština také píše mezeru před ? ! : – to je pravidlo francouzského pravopisu.
| Francouzsky | Česky |
|---|---|
| Petr: Bonjour, madame. | Dobrý den, paní. |
| Mme Dubois: Bonjour ! Comment vous appelez-vous ? | Dobrý den! Jak se jmenujete? |
| Petr: Je m’appelle Petr Novák. Je suis tchèque. | Jmenuju se Petr Novák. Jsem Čech. |
| Mme Dubois: Enchantée, Petr. Comment allez-vous ? | Těší mě, Petře. Jak se máte? |
| Petr: Très bien, merci. Et vous ? | Velmi dobře, děkuji. A vy? |
| Mme Dubois: Bien, merci. Au revoir ! | Dobře, děkuji. Na shledanou! |
Paní Dubois říká Enchantée (s dalším e), protože je žena. Petr by řekl Enchanté. Vyslovuje se to stejně: „ãšãte“.
Přečti si frázi, řekni nahlas, co znamená, a pak kartičku otoč.
Salut je jen pro kamarády. Dospělým a cizím lidem říkáš Bonjour.
V češtině řekneš kamarádovi „Čau“, ale paní učitelce „Dobrý den“. Francouzština to má stejně: podle toho, s kým mluvíš, volíš jiná slova. Tady si fráze roztřídíš podle situací. Jako šuplíky: „kamarád“ a „dospělý“.
| Situace | Pozdrav | Rozloučení |
|---|---|---|
| přes den, kdokoli | Bonjour (dobrý den) | Au revoir (na shledanou) |
| večer | Bonsoir (dobrý večer) | Bonne soirée (hezký večer) |
| kamarád | Salut (ahoj) | Salut / À bientôt (brzy ahoj) / À demain (zítra ahoj) |
| před spaním | – | Bonne nuit (dobrou noc) |
K pozdravu se často přidává oslovení: madame (paní), monsieur (pane), mademoiselle (slečno – dnes se už moc nepoužívá). Jméno se k němu nepřidává: řekneš jen Bonjour, madame.
| Kamarádovi (tu) | Dospělému (vous) | |
|---|---|---|
| Jak se jmenuješ / jmenujete? | Comment tu t’appelles ? | Comment vous appelez-vous ? |
| Jak se máš / máte? | Comment ça va ? / Ça va ? | Comment allez-vous ? |
| A ty? / A vy? | Et toi ? | Et vous ? |
| Prosím (žádost) | s’il te plaît | s’il vous plaît |
Odpovědi platí pro oba šuplíky: Je m’appelle Jana. (Jmenuju se Jana.) Très bien, merci. (Velmi dobře, děkuji.) Ça va. (Ujde to / Dobře.) Pas mal. (Není to špatné.) Comme ci, comme ça. (Tak napůl.)
Roztřiď věty: řekneš je kamarádovi, nebo cizímu dospělému?
Učitelce a cizím dospělým vykáš: vous. Tu je jen pro kamarády a rodinu.