Když říkáš „mám psa“, nikdo neví, jakého. Když řekneš „mám velkého černého psa“, každý si ho hned představí.
Slova, která říkají, jaký někdo nebo něco je, nebo čí to je, se jmenují přídavná jména. Když víš, do které skupiny patří, správně napíšeš i/í/y/ý na konci.
Od mužů tvoříme přivlastňovací jména příponou -ův (vzor otcův), od žen příponou -in (vzor matčin). Někdy se poslední souhláska změní: sestra → sestřin, matka → matčin.
Roztřiď slova do tří skupin. Pomůže ti konec slova.
V množném čísle mužského životného rodu (lidé a zvířata) mají tvrdá přídavná jména koncovku -í. Někdy se změní i souhláska před ní: velký → velcí, hezký → hezcí.
| Podstatné jméno (množné č.) | Tvrdé | Přivlastňovací |
|---|---|---|
| psi (mužský životný) | velcí psi | Petrovi psi |
| stromy (mužský neživotný) | velké stromy | Petrovy stromy |
| knihy (ženský) | velké knihy | Petrovy knihy |
| kola (střední) | velká kola | Petrova kola |
Psi jsou mužský životný rod v množném čísle. Tvrdé přídavné jméno tam má -í a k se mění na c.
Tvoje kolo je rychlé. Kamarádovo je rychlejší. Ale bráchovo je nejrychlejší. Takhle pořád porovnáváme – kdo je vyšší, co je levnější, která pizza je nejlepší.
K porovnávání používáme přídavná jména. Tady se naučíš, co to je, jak je porovnáváme (stupňujeme) a jaké druhy přídavných jmen máme.
Některá přídavná jména se stupňují nepravidelně – úplně jiným slovem. Klepni na kartu a hádej druhý a třetí stupeň.
Ne všechno se dá stupňovat. Věc je buď ze dřeva, nebo není – „dřevěnější“ nedává smysl. Stejně tak jarní, zlatý (ze zlata), Petrův.
Přídavná jména dělíme do tří skupin. Každá má svůj vzor – slovo, podle kterého se ostatní ohýbají.
| Druh | Jak poznáš | Vzor | Příklady |
|---|---|---|---|
| tvrdé | končí -ý, -á, -é | mladý | velký, kamenný |
| měkké | končí vždy -í | jarní | podzimní, cizí |
| přivlastňovací | čí? od osoby | otcův, matčin | Petrův, Janin |
3. stupeň už „nejvíc“ obsahuje (předpona nej-). Přidat ještě nejvíc je zbytečné a chybné.
Sestra je žena, proto -in. A r se před -in mění na ř.