Všechno kolem sebe nějak pojmenováváš: máma, pes, mobil, Brno, radost. Slova, která jsou názvy lidí, zvířat, věcí, míst i pocitů, se jmenují podstatná jména.
Ve větě se tato slova mění: pes – bez psa – se psem. Když víš, jak se mění, píšeš správně koncovky (s kamarády, ne s kamarádi). K tomu potřebuješ znát čtyři údaje: rod, číslo, pád a vzor.
Pád zjistíš otázkou. Pomocné slovo v závorce ti pomůže otázku správně položit.
| Pád | Otázka | Příklad |
|---|---|---|
| 1. | kdo? co? | kamarád |
| 2. | (bez) koho? čeho? | bez kamaráda |
| 3. | (ke) komu? čemu? | ke kamarádovi |
| 4. | (vidím) koho? co? | vidím kamaráda |
| 5. | oslovujeme, voláme | kamaráde! |
| 6. | (o) kom? o čem? | o kamarádovi |
| 7. | (s) kým? čím? | s kamarádem |
| Rod | Vzory |
|---|---|
| mužský životný | pán, muž, předseda, soudce |
| mužský neživotný | hrad, stroj |
| ženský | žena, růže, píseň, kost |
| střední | město, moře, kuře, stavení |
Zkus roztřídit slova podle rodu. Dosaď si ten, ta, to.
Rod neurčuješ podle koncovky, ale podle ten/ta/to: ten předseda.
Každý člověk má občanský průkaz. Je v něm jméno, datum narození a další údaje. Podle nich ho úředník pozná.
I podstatná jména mají takovou „občanku“. Podstatné jméno je slovo, které něco pojmenovává – člověka, zvíře, věc, místo nebo i pocit (radost). Zeptáš se na něj kdo? co?
Do občanky slova se zapisují čtyři údaje: rod, číslo, pád, vzor. Když je umíš, víš, jakou koncovku napsat. Vyplníme je jeden po druhém na psovi Alíkovi.
Podstatná jména jsou i věci, na které nesáhneš (pocity, vlastnosti). Říkáme jim abstraktní. Ty, na které sáhneš, jsou konkrétní.
Pozor na slova, která mají jen množné číslo, i když je věc jedna: nůžky, kalhoty, dveře. Říkáme jim pomnožná.
Projdi si Alíkův den. Každá věta ukazuje jeden pád.
Klepni na kartu a podívej se, jaké vzory má který rod.