Říkáš „ten pes“, ale „ta kočka“ a „to kuře“. Nikdo tě to neučil, a přesto to říkáš správně. Čeština si u každého jména pamatuje, jestli k němu patří ten, ta, nebo to.
U jmen sledujeme tři věci: rod, číslo a pád. Až je budeš znát, budeš správně psát konce slov – třeba i/y na konci.
| rod | řekni | příklad |
|---|---|---|
| mužský | ten | ten pes, ten hrad |
| ženský | ta | ta kočka, ta růže |
| střední | to | to auto, to kuře |
Řekni před každé slovo ten, ta, nebo to. Pak ho dej do správného kbelíku.
Sleduj, jak se mění slovo pes: Pes běží (1. pád). Jdu bez psa (2.). Jdu ke psovi (3.). Vidím psa (4.). Pse, pojď! (5.). Mluvím o psovi (6.). Jdu se psem (7.).
Číslo neříká, kolik je druhů. Říká, kolik je kusů. Psi = víc psů.
Když mluvíš, slovo máma se mění: máma, bez mámy, k mámě, s mámou. Ty změny nejsou náhodné. Každá má svou otázku.
Když znáš otázky, poznáš pád každého jména. V dalších ročnících podle pádu budeš psát správné koncovky.
Otoč kartu a řekni otázku dřív, než ji uvidíš.
Koho je v 2. i 4. pádě. Pomůže slovíčko: 2. pád – bez koho, 4. pád – vidím koho. Vidím psa → 4. pád.