Athény, 5. století př. n. l. Po tržišti chodí starší muž v obnošeném plášti a ptá se kolemjdoucích: „Co je statečnost? Co je spravedlnost?“ Každou odpověď rozebere další otázkou, až se dotyčný zamotá. Jmenuje se Sókratés.
Sókratés, jeho žák Platón a Platónův žák Aristotelés jsou tři nejslavnější filozofové všech dob. Jejich myšlenky dodnes ovlivňují vědu, školství, politiku i to, jak debatujeme.
Sókratés učil, že nejdůležitější je péče o duši, a navazoval na nápis z Delf „Poznej sám sebe“. Myslel, že ctnost je vědění: kdo opravdu ví, co je dobré, bude dobře jednat.
Roku 399 př. n. l. byl Sókratés obžalován z bezbožnosti a kažení mládeže a odsouzen k smrti. Mohl utéct, ale odmítl – zákony své obce chtěl respektovat. Vypil pohár s jedem bolehlavem. Sám nic nenapsal. Jeho myšlenky známe hlavně z dialogů jeho žáka Platóna.
Projdi časovou osu a všimni si, jak na sebe učitel a žáci navazují.
Platón učil, že pravá skutečnost jsou neměnné ideje a smyslový svět je jen jejich stín (podobenství o jeskyni). Aristotelés založil logiku a učil, že ctnost je střed mezi dvěma krajnostmi.
Sókratés věřil v živý rozhovor. Proto o něm víme hlavně od žáků, především od Platóna.
Sókratés učil Platóna, Platón učil Aristotela, Aristotelés učil Alexandra Makedonského. Tři generace, tři úplně jiné pohledy na svět. Přesto na sebe navazují jako štafeta.
Platón a Aristotelés vytvořili dva hlavní „směry“ evropského myšlení: jeden hledá pravdu za tím, co vidíme, druhý v tom, co vidíme. Ty dva přístupy najdeš i ve středověku, u Kanta i dnes.
Roztřiď myšlenky. Zeptej se: hledá pravdu v jiném světě (Platón), nebo ve věcech kolem nás (Aristotelés)? Třetí koš je pro Sókrata.
A Sókratés (469–399 př. n. l.)? Nic nenapsal, ptal se lidí na tržišti, pomocí ironie a maieutiky (pomoci „porodit“ pravdu otázkami). Byl odsouzen k smrti a vypil bolehlav.
Proto se o Aristotelovi říká, že „sestoupil z nebe idejí na zem“ – víc pozoroval přírodu.