🌌 Kant a filozofie 19. století

Brýle mysli

O čem to je

Představ si, že ti od narození na nose sedí modré brýle, které nejde sundat. Všechno vidíš modře. Nikdy se nedozvíš, jakou barvu mají věci „doopravdy“ – vidíš je vždy přes brýle.

Podle německého filozofa Immanuela Kanta (1724–1804) je naše mysl přesně takové brýle. Jeho myšlenka vyřešila spor racionalistů a empiristů a ovlivnila celou další filozofii i vědu.

Nové pojmy

Racionalismus a empirismusDva starší směry. Racionalismus: poznání pochází z rozumu. Empirismus: poznání pochází ze smyslové zkušenosti.Descartes (rozum) × Locke (zkušenost).
JevVěc tak, jak se nám jeví – jak ji vnímáme přes „brýle“ své mysli.Stůl, jak ho vidím a cítím.
Věc o soběVěc taková, jaká je sama o sobě, nezávisle na nás. Podle Kanta ji nikdy nepoznáme.Jaký je stůl, když se na něj nikdo nedívá a nikdo o něm nepřemýšlí.

Kantova úvaha krok za krokem

Empiristé měli pravdu: poznání začíná zkušeností.
Racionalisté měli taky pravdu: ne všechno ze zkušenosti pochází.
Mysl do zkušenosti sama vkládá prostor a čas (jako formy, ve kterých vše vnímáme) a kategorie – třeba příčinnost.
Proto poznáváme jen jevy, ne věci o sobě.
Poznání = zkušenost + rozum. Tím Kant spojil oba směry.
Koperníkovský obratKantův převrat: dřív se myslelo, že se mysl řídí předměty. Kant tvrdí opak – předměty, jak je poznáváme, se řídí strukturami mysli. Jako když Koperník obrátil pohled: nebe se netočí kolem Země, ale Země kolem Slunce.Příčinnost nevidíme ve věcech, vkládá ji tam naše mysl.
Proč podle Kanta nemůžeme poznat věc o sobě?
Všechno poznáváme přes prostor, čas a kategorie své mysli – přes „brýle“. Jaká je věc bez těch brýlí, se nikdy nedozvíme. Poznáváme jen jevy.

Kant a morálka

Kategorický imperativKantův nejvyšší morální příkaz: Jednej jen podle takového pravidla, o kterém můžeš chtít, aby platilo pro všechny. A s člověkem jednej vždy jako s účelem, nikdy jen jako s prostředkem.Smím lhát? Kdyby lhali všichni, nikdo by nikomu nevěřil – tedy ne.

Kant napsal: „Dvě věci naplňují mou mysl obdivem: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“ Jeho hlavní dílo Kritika čistého rozumu vyšlo roku 1781.

Platí podle kategorického imperativu pravidlo „Když se mi to hodí, nevrátím půjčené peníze“?
Neplatí. Kdyby to dělali všichni, nikdo by nikomu nepůjčil a pravidlo by zničilo samo sebe. Takové pravidlo nemůžeš chtít jako obecný zákon.

Vyzkoušej si to

Doplň správné slovo. Zkus nejdřív bez nápovědy.

Na Kanta navázali myslitelé 19. století: Hegel (dialektika, absolutní duch), Comte (pozitivismus), Kierkegaard (jedinec a volba), Marx (třídní boj) a Nietzsche („Bůh je mrtev“, nadčlověk).

✗Kant tvrdil, že svět je jen sen a nic mimo nás neexistuje.
✓Kant věci o sobě nepopírá – tvrdí jen, že je nemůžeme poznat takové, jaké jsou samy o sobě.

Svět existuje, ale vždy ho vidíme přes „brýle“ mysli. Poznáváme jevy.

Kant: poznání = zkušenost + rozum. Mysl vkládá prostor, čas a kategorie, proto poznáváme jevy, ne věci o sobě (koperníkovský obrat). Kategorický imperativ: jednej podle pravidla, které může platit pro všechny.

Myslitelé 19. století

O čem to je

19. století je doba továren, revolucí a vědy. Filozofové se ptají: Kam směřují dějiny? Má smysl věřit jen vědě? Co je jednotlivý člověk proti davu? Je Bůh ještě potřeba?

Jejich odpovědi se odrazily v politice (Marx), ve vědě (Comte) i v moderní literatuře a psychologii (Kierkegaard, Nietzsche). Bez nich se dějiny 20. století vysvětlit nedají.

Nové pojmy

Dialektika (u Hegela)Vývoj přes rozpory: myšlenka (teze) narazí na svůj protiklad (antitezi) a ze střetu vznikne něco vyššího (syntéza).Absolutní monarchie → revoluce → konstituční monarchie.
PozitivismusSměr, podle kterého platí jen ověřitelné poznání – fakta zjištěná zkušeností a vědou.Spekulace o věcech, které nelze ověřit, pozitivista odmítá.
ExistencialismusSměr 20. století o jedinci, svobodě a volbě. Kierkegaard je jeho předchůdce.Člověk se sám rozhoduje, kým bude.

Odkud všichni vycházejí: Kant

Immanuel Kant (1724–1804) v Kritice čistého rozumu (1781) spojil racionalismus a empirismus: poznání začíná zkušeností, ale mysl do ní vkládá prostor, čas a kategorie. Poznáváme jen jevy, ne věci o sobě. Tento převrat nazval koperníkovský obrat. V etice formuloval kategorický imperativ.

Myslitelé po Kantovi

G. W. F. Hegel (1770–1831): dějiny jsou vývoj absolutního ducha pomocí dialektiky. Dílo Fenomenologie ducha (1807).
Arthur Schopenhauer (1788–1860): světem hýbe slepá vůle. Dílo Svět jako vůle a představa.
Auguste Comte (1798–1857): pozitivismus, zakladatel sociologie.
Søren Kierkegaard (1813–1855): důležitý je jedinec, jeho úzkost a volba. Dílo Buď – anebo (1843). Předchůdce existencialismu.
Karl Marx (1818–1883): dějiny jsou boj tříd, rozhoduje hospodářství (historický materialismus). S Engelsem Komunistický manifest (1848).
Friedrich Nietzsche (1844–1900): „Bůh je mrtev“ – staré hodnoty ztratily sílu. Hybnou silou života je vůle k moci, ideálem nadčlověk, který si tvoří vlastní hodnoty.
  • 1781 Kant: Kritika čistého rozumu
  • 1807 Hegel: Fenomenologie ducha
  • 1843 Kierkegaard: Buď – anebo
  • 1848 Marx, Engels: Komunistický manifest
  • 1883 Nietzsche: Tak pravil Zarathustra

Vyzkoušej si to

Otoč karty a nejdřív zkus říct hlavní pojem každého filozofa.

  • Immanuel Kant (1724–1804) – Kategorický imperativ. Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.
  • G. W. F. Hegel (1770–1831) – Dialektika, vývoj absolutního ducha.
  • Auguste Comte (1798–1857) – Pozitivismus – platí jen ověřitelné poznání.
  • Søren Kierkegaard (1813–1855) – Jedinec, úzkost, volba. Předchůdce existencialismu.
  • Karl Marx (1818–1883) – Historický materialismus, třídní boj.
  • Friedrich Nietzsche (1844–1900) – Bůh je mrtev. Nadčlověk, vůle k moci.
Kdo by řekl: „Věřím jen tomu, co lze ověřit pozorováním a vědou“?
Platí jen ověřitelné poznání → pozitivismus, Auguste Comte.
Seřaď podle narození: Marx, Kant, Nietzsche, Hegel.
Kant (1724) → Hegel (1770) → Marx (1818) → Nietzsche (1844).
✗„Bůh je mrtev“ znamená, že Nietzsche popisoval, jak Bůh zemřel.
✓Nietzsche tím říká, že víra v Boha přestala být pro evropskou kulturu oporou hodnot.

Je to obraz krize hodnot. Proto mluví o nutnosti „přehodnotit všechny hodnoty“.

Kant spojil racionalismus a empirismus (1781). Hegel: dialektika a absolutní duch. Comte: pozitivismus. Kierkegaard: jedinec a volba. Marx: třídní boj. Nietzsche: Bůh je mrtev, nadčlověk, vůle k moci.
🔭Novověk: racionalismus a empirismus🗿Filozofie 20. století