V řeckém mýtu dostal Sisyfos od bohů trest: valit obrovský kámen do kopce. Těsně pod vrcholem mu kámen vždy sklouzne dolů a on musí začít znovu. Navždy. Nezní to trochu jako školní týden nebo práce v továrně?
Ve 20. století zažila Evropa dvě světové války. Mnoho lidí ztratilo jistotu, že svět má nějaký daný smysl. Existencialisté se ptali: Jak žít, když smysl není předem daný? Jejich odpověď – že jsme svobodní a odpovědní za to, kým se staneme – je dodnes inspirativní.
Albert Camus v eseji Mýtus o Sisyfovi vidí v Sisyfovi obraz lidského údělu: život je absurdní, nemá daný smysl. Přesto se nemáme vzdát. Sisyfos svůj úděl přijme a vzepře se mu – proto končí slavnou větou: „Sisyfa si musíme představit šťastného.“
Otoč karty. Ke každému filozofovi si nejdřív zkus vzpomenout jednu myšlenku.
Vedle existencialismu vznikly i další směry: fenomenologie (Husserl, Patočka – popsat věci tak, jak se nám ukazují), analytická filozofie (Russell, Wittgenstein – rozbor jazyka a logiky) a kritický racionalismus (Popper – vědecká teorie musí jít vyvrátit).
Právě proto, že nic není dané, záleží na každém rozhodnutí. Lhostejnost je také volba.
Filozofie 20. století se rozběhla do mnoha směrů. Jedni zkoumali, jak se nám svět ukazuje. Druzí lidskou svobodu. Třetí jazyk. Čtvrtí, co dělá vědu vědou. A někteří platili za svou filozofii i životem – jako Čech Jan Patočka.
Tyto směry dodnes ovlivňují vědu, psychologii, umění i politiku. Naučíš se je rozlišit podle hlavní myšlenky a předních jmen.
| směr | představitelé | myšlenka |
|---|---|---|
| fenomenologie | Husserl, Patočka | zpět k věcem samým |
| existencialismus | Heidegger, Sartre, Camus | svoboda, odpovědnost, úzkost |
| analytická filozofie | Russell, Wittgenstein | rozbor jazyka a logiky |
| kritický racionalismus | Popper | falzifikace, otevřená společnost |
| postmoderna | Lyotard, Derrida | konec velkých vyprávění |
Roztřiď filozofy podle směru.
Ani milion bílých labutí nedokáže, že černá neexistuje. Jedna černá labuť ale teorii vyvrátí.