Splašená tramvaj se řítí na pět lidí na kolejích. Stojíš u výhybky. Když ji přehodíš, tramvaj odbočí na vedlejší kolej – a tam zabije jednoho člověka. Přehodíš ji?
Na takovou otázku neexistuje jednoduchá odpověď. Podobná rozhodnutí ale řeší lékaři, soudci, programátoři samořiditelných aut i každý z nás v menším. Etika učí, jak o nich přemýšlet a svá rozhodnutí zdůvodnit.
Roztřiď výroky a jména k teoriím. Zeptej se: řeší důsledky, povinnost, nebo charakter?
Člověk může být morální, aniž by studoval etiku – a znalec etiky nemusí jednat morálně.
„Nečiň druhým, co nechceš, aby činili tobě.“ Tohle pravidlo znají skoro všechna náboženství a kultury. Je to nejjednodušší návod, jak se rozhodnout, co je správné. Filozofové ale hledali přesnější pravidla.
Ukážeme si tři velká pravidla etiky. Když je znáš, umíš u každého těžkého rozhodnutí zvážit důvody – a lépe obhájit, proč jsi jednal, jak jsi jednal.
Nečiň druhým, co nechceš, aby činili tobě. (Nebo kladně: jednej s druhými tak, jak chceš, aby jednali s tebou.)
Jeremy Bentham a John Stuart Mill: správné je to, co přinese co největší štěstí co největšímu počtu lidí. Rozhodují důsledky, ne motiv. Tomuto přístupu se říká utilitarismus.
Etika ctnosti (Aristotelés) neříká, co dělat, ale jaký být. Ctnost je střed mezi dvěma krajnostmi: statečnost mezi zbabělostí a zbrklostí, štědrost mezi lakotou a rozhazovačností.
Procvič si to: otoč karty a vysvětli pojem dřív, než se podíváš.
Aplikovaná etika řeší konkrétní obory: bioetika (medicína, začátek a konec života), ekoetika (vztah k přírodě), podnikatelská etika (poctivost v byznysu).
Pro Kanta je dobrá jen vůle jednat z povinnosti. Lež zůstane špatná, i kdyby náhodou pomohla.