Jdeš ke zdi a pokaždé ujdeš polovinu zbývající vzdálenosti. Zdi se nikdy přesně nedotkneš, ale blížíš se jí libovolně těsně. Matematik řekne: limita tvé vzdálenosti je 0.
Limita je základ celé vyšší matematiky. Bez ní nejde definovat okamžitou rychlost (derivaci), plochu pod křivkou (integrál) ani číslo e.
Podívej se, jak členy 1/n rychle klesají k nule. Nikdy jí nedosáhnou, ale dostanou se k ní libovolně blízko.
f(x) = (x² − 4)/(x − 2). Pro x = 2 dostaneš 0/0 – to nejde. Ale zkus se přiblížit: x = 1,9 → 3,9; x = 1,99 → 3,99; x = 2,01 → 4,01. Hodnoty se blíží ke 4.
Proč? x² − 4 = (x − 2)(x + 2), takže pro x ≠ 2 je f(x) = x + 2. Graf je přímka y = x + 2 s „dírou“ v bodě [2; 4]. Limita je 4, i když f(2) neexistuje.
Pro 1/x: když se x blíží k 0 zprava (0,1; 0,01; …), hodnoty jsou 10, 100, … → +∞. Zleva (−0,1; −0,01) jsou −10, −100 → −∞. Zleva a zprava vyjde něco jiného, a proto lim (x→0) 1/x neexistuje.
„0/0“ je jen signál, že musíš výraz upravit (zkrátit). Limita se ptá, co se děje blízko bodu 2, ne v něm.
Ekonom se ptá: k čemu se blíží průměrné náklady na kus, když vyrábíme pořád víc? Fyzik: jaká je rychlost v jednom okamžiku? Obojí jsou limity a počítají se několika standardními triky.
Tady je přehled typů limit a postup pro každý z nich.
| Typ | Postup | Příklad |
|---|---|---|
| spojitá funkce, x → a | prostě dosaď | lim (x→3) (2x + 1) = 7 |
| 0/0 u mnohočlenů | rozlož, zkrať, dosaď | lim (x→2) (x² − 4)/(x − 2) = 4 |
| ∞/∞ u mnohočlenů | vyděl nejvyšší mocninou | lim (n→∞) (2n + 1)/(n + 3) = 2 |
| 1/x, 1/x² pro x → ∞ | jsou 0 | lim (x→∞) 1/x² = 0 |
Podívej se, jak se (2n + 1)/(n + 3) pro rostoucí n přibližuje ke 2.
∞/∞ není 1 – je to neurčitý výraz. Rozhoduje poměr koeficientů u nejvyšší mocniny (2 : 1).