Kolem roku 1780 mluvili česky hlavně venkované a chudší lidé ve městech. Úřady, školy, divadla a „lepší společnost“ používaly němčinu. Hrozilo, že čeština za pár generací zanikne.
Za necelé století ale měli Češi vlastní vědu, literaturu, noviny, muzeum, divadlo i politický program. Tomuto procesu říkáme národní obrození. Bez něj bys dnes možná mluvil německy.
| Fáze | Cíl | Osobnosti |
|---|---|---|
| obranná (do asi 1805) | obhajoba a výzkum jazyka | Dobrovský, Pelcl |
| ofenzivní (do asi 1830) | čeština pro vědu a umění | Jungmann, Palacký, Šafařík, Kollár |
| vrcholná / politická (do 1848) | politický program | Havlíček, Palacký, Tyl |
Otoč kartičky a přiřaď obrozence k dílu:
Češtinu vědecky popsal, ale o její budoucnosti pochyboval. Ofenzivu za češtinu vedla až Jungmannova generace.
Když jdeš po Václavském náměstí k Národnímu muzeu nebo na nábřeží k Národnímu divadlu, díváš se na pomníky národního obrození. Obrozenci věděli, že jednotlivci nestačí – národ potřebuje instituce, které přetrvají.
Projdeme instituce a díla obrození v pořadí, jak vznikaly, i jeden slavný podvod.
Nápis nad oponou ND zní „Národ sobě“: divadlo zaplatili lidé ze svých sbírek, ne panovník.
Roztřiď: je to instituce, nebo dílo (kniha)?
V letech 1817–1818 „objevil“ Václav Hanka Rukopis královédvorský a zelenohorský – údajně prastaré české básně. Měly dokázat, že Češi měli bohatou literaturu dřív než Němci. V 80. letech 19. století Jan Gebauer, T. G. Masaryk a další prokázali, že jde o padělky.
Stavba trvala roky. Data 1868, 1881 a 1883 si nepleť.