Kamarád se zeptá: „Kdo přišel?“ Odpovíš: „Přišel Petr.“ Neřekneš „Petr přišel“ s důrazem na přišel – to by znělo divně. Instinktivně dáváš novou informaci na konec.
K čemu to je? Když víš, jak se v české větě řadí známé a nové, píšeš texty, které se dobře čtou. A pojmy východisko a jádro jsou v maturitním testu.
V mluvené řeči může jádro stát i jinde, pokud ho zdůrazníme hlasem: Psa jsme koupili VČERA.
U každé výpovědi si představ, na jakou otázku odpovídá. Odpověď na otázku je jádro.
Ve druhé větě je strom už známý (východisko), nové je, že byl starý. Proto strom dáme na začátek a byl starý na konec.
Zkus si přečíst: Koupil jsem psa. Praha je hlavní město. Mám rád zmrzlinu. Každá věta je správně, ale dohromady to není text – nedrží to pohromadě.
K čemu to je? Při psaní maturitní práce se hodnotí i to, jestli text drží pohromadě. Tady se naučíš, čím věty „slepit“.
Vyber slovo, které věty nejlépe spojí. Ptej se, jaký je mezi nimi vztah (důsledek, důvod, odkaz).
Věty mohou být gramaticky „slepené“ a přesto nedávat smysl. Lepidlo nestačí, když díly k sobě nepatří.