🤝 Verbální a neverbální komunikace

Situací

O čem to je

Kamarád řekne „To je skvělé“ a přitom protočí oči. Kterému sdělení uvěříš? Většinou očím, ne slovům. Mluvíme totiž celým tělem, nejen ústy.

K čemu to je? U ústní maturity, na pohovoru nebo při referátu tě posluchači hodnotí i podle postoje, pohledu a hlasu. Když víš, co tělo „říká“, můžeš to ovládat.

KomunikacePředávání informací a pocitů mezi lidmi.rozhovor, SMS, mávnutí rukou
Verbální komunikaceKomunikace slovy – mluvenými i psanými.„Ahoj, jak se máš?“
Neverbální komunikaceKomunikace beze slov: výrazem obličeje, gesty, postojem, vzdáleností, dotykem, pohledem.úsměv, zamračení, podání ruky
Paralingvistické prostředkyVlastnosti hlasu, které doprovázejí slova: tón, tempo, hlasitost, pauzy.Stejné „Dobře.“ zní jinak nahlas a vesele, jinak potichu a smutně.

Co všechno tělo říká

Každá oblast neverbální komunikace má odborný název. Přečti si název, zkus odhadnout, co znamená, a pak kartu otoč.

  • mimika – výraz obličeje
  • gestika – pohyby rukou, gesta
  • proxemika – vzdálenost mezi lidmi
  • haptika – dotyky (podání ruky)
  • posturologie – postoj a držení těla
  • kinezika – pohyby těla obecně

Důležitý je i oční kontakt – kdo se dívá do očí, působí upřímně a sebevědomě.

Když slova a tělo nesouhlasí

Neverbální komunikace může slova podpořit (kývnutí při „ano“), nahradit (palec nahoru) nebo popřít (ironický úsměv při „To je skvělé“). Když si slova a tělo odporují, lidé obvykle věří tělu.

Uchazeč na pohovoru říká „Moc o to místo stojím“, ale sedí shrbeně, dívá se do země a mluví potichu. Jak to působí?
Slova říkají zájem, ale posturologie (shrbený postoj), chybějící oční kontakt a tichý hlas (paralingvistika) říkají nejistotu. Posluchač spíš uvěří tělu.
Do které oblasti patří: podání ruky, zamračení, stoupnutí si blíž k někomu?
Podání ruky – haptika (dotyk). Zamračení – mimika (obličej). Stoupnutí si blíž – proxemika (vzdálenost).
✗Tempo a hlasitost řeči jsou verbální komunikace, protože jde o mluvení.
✓Tempo a hlasitost jsou paralingvistické prostředky.

Verbální jsou jen samotná slova. To, jak je vyslovíme (nahlas, rychle, s pauzou), stojí na pomezí a nazývá se paralingvistika.

Komunikace je verbální (slova), paralingvistická (tón, tempo, hlasitost) a neverbální (mimika, gestika, posturologie, proxemika, haptika, oční kontakt). Když slova a tělo nesouhlasí, věří se tělu.

Schématem

O čem to je

Každá komunikace – od SMS po projev prezidenta – má stejnou stavbu. Někdo něco posílá, něco putuje nějakou cestou, někdo to přijímá a reaguje. Když tuhle stavbu znáš, snáz najdeš, kde se komunikace pokazila.

K čemu to je? Schéma komunikace a vzdálenostní zóny jsou typické maturitní otázky. A hodí se, když chceš, aby ti lidé rozuměli.

Pojmy

Mluvčí (podavatel)Ten, kdo sdělení vytváří a posílá.učitel, který vysvětluje
Adresát (příjemce)Ten, komu je sdělení určeno.žáci ve třídě
Kódování a dekódováníKódování = převedení myšlenky do slov a znaků. Dekódování = pochopení, co znaky znamenají.myšlenka → věta (kódování); věta → pochopení (dekódování)
KanálCesta, kudy sdělení putuje.hlas, písmo, telefon, e-mail
Zpětná vazbaReakce adresáta, která se vrací k mluvčímu.kývnutí, otázka, odpověď na e-mail
ŠumCokoli, co komunikaci ruší.hluk, špatný signál, nepozornost

Koloběh komunikace

Sleduj, jak sdělení obíhá dokola. Zkus si dosadit vlastní příklad: ty píšeš SMS kamarádovi.

  1. mluvčí (podavatel)
  2. kódování
  3. sdělení kanálem
  4. adresát (příjemce)
  5. dekódování
  6. zpětná vazba

Tři vrstvy sdělení

DruhProstředky
verbálníslova – mluvená i psaná
paralingvistickátón, tempo, hlasitost, pauzy
neverbálnímimika, gesta, postoj, vzdálenost, dotyk, oční kontakt

Vzdálenostní zóny

ProxemikaNauka o vzdálenosti mezi lidmi při komunikaci. Americký antropolog Edward T. Hall popsal čtyři zóny.Cizí člověk příliš blízko je nepříjemný.
Intimní zóna (asi do 45 cm) – partner, rodina, nejbližší.
Osobní zóna (asi 45 cm až 1,2 m) – kamarádi, rozhovor s přáteli.
Sociální zóna (asi 1,2 až 3,6 m) – úřad, obchod, pracovní jednání.
Veřejná zóna (víc než 3,6 m) – přednáška, projev.
Popiš schéma komunikace na situaci: učitel ve třídě vysvětluje zlomky.
Mluvčí = učitel. Kódování = převede vědomosti do vět. Kanál = hlas a tabule. Adresát = žáci, dekódují výklad. Zpětná vazba = otázky, kývání. Šum = hluk z chodby.
Ve které zóně stojíš, když mluvíš s úřednicí přes přepážku?
Jde o formální, pracovní jednání s cizím člověkem, vzdálenost asi 1–2 m → sociální zóna.
✗Komunikace končí tím, že adresát sdělení dostane.
✓Komunikace se uzavírá zpětnou vazbou.

Bez reakce adresáta mluvčí neví, jestli sdělení pochopil. Zpětná vazba z komunikace dělá koloběh.

Komunikace: mluvčí → kódování → kanál → adresát → dekódování → zpětná vazba (ruší ji šum). Zóny podle E. T. Halla: intimní, osobní, sociální, veřejná.
🧩Aktuální členění a stavba textu🎤Řečnický styl a rétorika