Proslov na maturitním plese, přípitek na svatbě, prezentace ve škole. Jednou za čas musí mluvit před lidmi každý. Někoho posloucháš se zatajeným dechem, u jiného usneš.
K čemu to je? Umění dobře mluvit se dá naučit. Staří Řekové a Římané na to vymysleli postup, který funguje dodnes – a na který se ptají u maturity.
Démosthenés byl Řek. Podle legendy cvičil řeč s oblázky v ústech, aby překonal vadu výslovnosti. Cicero byl Říman, politik a advokát; jeho řeči se studují dodnes.
Antičtí učitelé rozdělili přípravu do pěti fází. Projdi si je v kruhu a u každé si představ svůj školní referát.
Rozhoduje, jak text funguje: je určen k přednesu před posluchači. Proto počítá s hlasem, pauzami a reakcí publika.
„Kdo z nás by nechtěl žít v míru?“ Na takovou otázku nikdo neodpovídá nahlas – a přesto zabírá. Řečníci mají sadu triků, kterými udržují pozornost a přesvědčují.
K čemu to je? Poznáš je v cizích projevech (a nenecháš se tak snadno zmanipulovat) a použiješ je ve svých.
Zařaď projevy. Ptej se: chce přesvědčit voliče, oslavit událost, nebo poučit?
Anafora = opakování na začátku (Chceme… Chceme…). Epifora = opakování na konci (…to je pravda. …i to je pravda.).