Když hrajete s kamarády fotbal na plácku, máte pravidla v hlavě – zvyk, který všichni dodržují. Na oficiálním zápase se hraje podle sepsaných pravidel. A když se zvyk změní (třeba zavedou videorozhodčího), pravidla se přepíšou.
S jazykem je to stejné. K čemu to je? Pochopíš, kdo vlastně rozhoduje, co je „správně česky“, a proč se pravidla občas mění.
O češtinu se odborně stará Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR (ÚJČ AV ČR). Má i jazykovou poradnu, kam můžeš poslat dotaz.
Přečti zkratku a zkus si vzpomenout, co znamená. Pak otoč.
Norma žije v lidech a mění se. Kodifikace je „fotka“ normy v určité době – proto za ní zaostává.
Kodifikace se týká jen jedné podoby češtiny – té spisovné. Vedle ní ale existují další podoby: obecná čeština, nářečí, slang, argot. Ty v příručkách pravidla nemají, a přesto fungují.
K čemu to je? Abys věděl, co je spisovné, co ne, a kam patří tvary jako dobrej, mlíko nebo bachař.
Rozřaď útvary: je to kodifikované, nebo ne?
Dáš si kafe? je hovorové, ale spisovné. Dáš si dobrý kafe? obsahuje nespisovný tvar dobrý (místo dobré) – to už je obecná čeština.