Srdce udělá za život asi 2,5 miliardy úderů a nikdy si neodpočine. Zajímavé je, že nečeká na pokyn z mozku – má vlastní „generátor“. Proto může srdce při transplantaci bít i v těle jiného člověka.
Ukážeme si, kudy krev v těle teče, jak srdce pumpuje a jak se elektrický signál šíří srdcem. Dýchání, které krvi dodá kyslík, probere druhé vysvětlení – ale základ uvidíš i tady.
Klepej na kroky a sleduj cestu vzruchu.
Zdržení v AV uzlu je důležité: síně stihnou dotlačit krev do komor dřív, než se komory stáhnou.
Normální krevní tlak je asi 120/80 mmHg: vyšší číslo při systole, nižší při diastole. Trvale vysoký tlak je hypertenze. Infarkt je odumření části srdečního svalu, když se ucpe tepna, která ho vyživuje.
Plicní tepna vede odkysličenou krev a plicní žíly okysličenou. Rozhoduje směr, ne obsah kyslíku.
Za den se nadechneš zhruba dvacettisíckrát a vůbec na to nemyslíš. Kdo to řídí? A jak se kyslík ze vzduchu dostane do krve a odtud do svalu?
Projdeme cestu vzduchu, výměnu plynů, čísla o plicích, řízení dýchání a nakonec jak krev s kyslíkem rozváží srdce.
Ve sklípku je hodně O₂ a málo CO₂, v krvi přitékající z těla naopak. Proto difúzí přechází O₂ do krve a CO₂ z krve do sklípku. Žádná pumpa není potřeba.
Prohlédni si objemy plic dospělého.
Dýchací centrum v prodloužené míše hlídá hlavně CO₂ (a s ním pH) v krvi. Když CO₂ stoupne, dýchání se zrychlí a prohloubí. Vůlí můžeš dech na chvíli zadržet, ale ne natrvalo.
Okysličená krev jde z plic plicními žilami do levé síně, levá komora ji vypudí aortou do těla. Rytmus srdce si tvoří samo – SA uzel v pravé síni (automacie); vzruch jde přes AV uzel, Hisův svazek a Purkyňova vlákna do komor. Stah komor je systola, ochabnutí diastola.
Dýchací centrum je na CO₂ (a pH) mnohem citlivější než na pokles O₂.