Učitel odkrojí nožem kousek sodíku – kov je měkký jako máslo. Hodí ho do vody: sodík se roztaví do kuličky, sviští po hladině a syčí. Draslík se rovnou vznítí fialovým plamenem.
Takhle se chovají s-prvky – nejreaktivnější kovy vůbec. Jejich méně divocí příbuzní (vápník, hořčík) jsou zase ve vápně, v kostech i v zelených listech.
Alkalický kov má na kraji jediný elektron, který je k jádru vázaný slabě. Ochotně ho odevzdá a stane se z něj kation M⁺ (Na⁺, K⁺). Prvky 2. skupiny odevzdají dva → M²⁺.
Shora dolů jsou atomy větší, elektron je dál od jádra a odtrhne se snáz. Proto reaktivita roste od lithia k cesiu.
Proto se sodík a draslík uchovávají pod petrolejem – reagovaly by se vzdušnou vlhkostí a kyslíkem.
Sloučeniny s-prvků barví plamen typickou barvou. Tak se dají poznat – a tak vznikají barvy ohňostrojů.
Otoč karty a zapamatuj si barvy.
„Hašení“ = zalití vodou. Pálené vápno CaO se vodou „uhasí“ a vznikne hydroxid.
Prvky 1. a 2. skupiny se chovají velmi pravidelně. Když pochopíš jejich elektronovou stavbu, odvodíš si skoro všechno ostatní: náboj iontu, reakce s vodou, výrobu i to, proč se nevyskytují volně v přírodě.
| 1. skupina – alkalické kovy | 2. skupina | |
|---|---|---|
| prvky | Li, Na, K, Rb, Cs, Fr | Be, Mg, Ca, Sr, Ba, Ra |
| valenční elektrony | ns¹ (1) | ns² (2) |
| ion | M⁺ | M²⁺ |
| OČ ve sloučeninách | I | II |
| vlastnosti | velmi měkké, lehké, nejreaktivnější | tvrdší, méně reaktivní |
Spoj si triviální názvy se vzorci – nejdřív si odpověď řekni, pak kartu otoč.
Cesium má valenční elektron v 6. vrstvě, daleko od jádra. Odtrhne se mnohem snáz než u lithia (2. vrstva).