Česky řekneš: „Holka, která bydlí vedle, zpívá v kapele.“ Část „která bydlí vedle“ ti prozradí, kterou holku myslíš. Bez ní by posluchač nevěděl, o kom je řeč.
Jindy taková část jen přidává zajímavost navíc: „Moje máma, která je zdravotní sestra, pracuje v noci.“ Mámu máš jednu – víš, o koho jde, i bez dodatku. Angličtina tyhle dva případy přísně rozlišuje: jinak píše čárky a jinak vybírá slova.
Nevíš, který druh to je? Zakryj vztažnou větu prstem. Pak se zeptej: Vím pořád přesně, o koho nebo o co jde?
who = lidé, which = věci a zvířata, that = obojí (jen bez čárek), whose = čí (jehož, jejíž), where = kde, when = kdy.
V určující větě smíš zájmeno vynechat, když za ním hned stojí někdo, kdo děj dělá: The book (that) I read was great. Když za zájmenem hned následuje sloveso, vynechat ho nesmíš: The boy who won the race is my cousin.
Roztřiď věty. U každé použij test zakrytím.
Věta v čárkách je neurčující a v ní se that nesmí použít.
Vztažná věta funguje jako lepidlo: spojí dvě krátké věty do jedné. I met a man. He is a pilot. → I met a man who is a pilot. (Potkal jsem muže, který je pilot.)
Aby lepidlo drželo, musíš vybrat správné spojovací slovo. A někdy ho můžeš úplně vynechat – Angličané to dělají v řeči pořád.
| Zájmeno | Použiješ pro | Česky |
|---|---|---|
| who | osoby | který, která |
| which | věci, zvířata | který, které |
| that | osoby i věci (jen v určujících větách bez čárek) | který |
| whose | přivlastnění | jehož, jejíž, jejichž |
| where | místo | kde |
| when | čas | kdy |
V určující větě smíš zájmeno vynechat, když je předmětem. Poznáš to tak, že hned za zájmenem stojí jiný podmět.
The film (that) we saw was boring. – za that je podmět we → that smíš vynechat. The boy who won the race… – za who hned následuje sloveso, who je podmět → vynechat nesmíš.
Doplň správné zájmeno. U každé věty si nejdřív řekni: osoba, věc, místo, nebo „čí“?
who's je zkratka who is. Pro „čí, jejíž“ se píše whose. Vyslovují se stejně, proto se pletou.