Slavné pokusy

O čem to je

Pes se sám naučí, že cinknutí misky znamená jídlo. Malý bratr začne mluvit jako ty. A ty jednou nad úlohou z matiky náhle zvoláš: „Aha, už to vidím!“ Pokaždé se někdo něco naučil – ale pokaždé jinak.

Psychologové zkoumali učení na slavných pokusech. Když je znáš, rozumíš, jak vznikají návyky, proč fungují odměny a jak se učit lépe.

Nové pojmy

UčeníV psychologii každá trvalejší změna chování nebo vědění, která vznikne zkušeností. Nejen škola – i to, že se bojíš psa, který tě kousl.Dítě se spálí o kamna a už na ně nesahá.
Podnět a reakcePodnět je to, co na nás působí (zvuk, světlo, jídlo). Reakce je odpověď těla nebo chování.Vůně jídla (podnět) → sbíhají se sliny (reakce).

1. Pavlovův pes: klasické podmiňování

Ruský vědec Ivan Petrovič Pavlov dával psovi žrádlo a pokaždé předtím zazvonil zvonkem. Po čase pes slinil už při zvonku, i když žrádlo nepřišlo.

Klasické podmiňováníUčení, kdy se spojí dva podněty. Původně neutrální podnět (zvonek) začne vyvolávat stejnou reakci jako ten přirozený (žrádlo).Zvonek je podmíněný podnět – sám by slinění nevyvolal, pes se ho naučil spojit s žrádlem.

2. Skinnerova krysa: operantní podmiňování

Burrhus F. Skinner dal krysu do klece s páčkou. Když krysa náhodou páčku stiskla, vypadlo jídlo. Brzy mačkala páčku pořád.

Operantní podmiňováníUčení podle důsledků chování. Co je odměněno, opakujeme častěji. Co je trestáno, omezíme.Za uklizený pokoj dostaneš kapesné – a uklízíš častěji.
PosilováníOdměna, která zvyšuje šanci, že chování zopakujeme.Pochvala od trenéra po dobrém přihrání.

3. Bandurova panenka: učení nápodobou

Albert Bandura pustil dětem film, kde dospělý tluče nafukovací panenku Bobo. Děti pak samy panenku tloukly stejně. Naučily se to jen díváním.

Učení nápodobou (sociální učení)Učení tím, že pozorujeme druhé a napodobujeme je – hlavně ty, koho obdivujeme.Dítě mluví a chová se jako jeho rodiče.

4. Köhlerův šimpanz: učení vhledem

Wolfgang Köhler zavěsil banán vysoko. Šimpanz chvíli nic, pak náhle postavil bedny na sebe a dosáhl na něj.

Učení vhledemNáhlé pochopení souvislostí – řešení „přeskočí“ najednou, ne zkoušením.Moment „aha!“ u matematické úlohy.

Vyzkoušej si to

Otoč kartu a řekni nahlas, jak se jmenuje typ učení. Pak si vymysli vlastní příklad ze svého života.

  • I. P. Pavlov – Klasické podmiňování – pes slintá na zvonek.
  • B. F. Skinner – Operantní podmiňování – krysa mačká páčku kvůli odměně.
  • A. Bandura – Učení nápodobou – děti napodobují agresi k panence Bobo.
  • W. Köhler – Učení vhledem – šimpanz náhle pochopí, jak dosáhnout banánu.
Kočka přiběhne do kuchyně, kdykoli zaslechne otvírák na konzervy. Jaký typ učení?
Spojily se dva podněty: zvuk otvíráku a jídlo. Zvuk sám kočku nenasytí, ale vyvolá reakci. To je klasické podmiňování – stejně jako zvonek u Pavlova.
Student se učí, protože za jedničky dostává od rodičů peníze. Jaký typ učení?
Chování (učení) je posilováno odměnou, tedy svým důsledkem → operantní podmiňování.
✗Pavlovův pes se naučil zvonit, aby dostal jídlo.
✓Pes nic nedělal. Naučil se jen spojit zvonek s jídlem, a proto slinil.

Kde zvíře samo něco dělá kvůli odměně (páčka), jde o operantní podmiňování. U Pavlova se spojují jen podněty.

Učení nejsou jen návyky – patří k němu i myšlení: rozkládání problému na části (analýza), skládání v celek (syntéza), hledání shod a rozdílů (srovnávání). Úlohy s jedním správným řešením trénují konvergentní myšlení, úlohy s mnoha řešeními divergentní (tvořivé).

Pavlov: spojení dvou podnětů (klasické podmiňování). Skinner: odměněné chování se opakuje (operantní). Bandura: nápodoba. Köhler: náhlý vhled.

Myšlení

O čem to je

Rozbilo se ti kolo. Prohlédneš ho kus po kusu, najdeš prasklý řetěz, srovnáš ho s jiným, vymyslíš, kde sehnat nový. To vše je myšlení.

Myšlení používáš při každé úloze, hádce i nákupu. Když znáš jeho „nástroje“, umíš je použít vědomě – a řešit problémy rychleji.

Nové pojmy

MyšleníZpracování informací v hlavě: hledání souvislostí, vyvozování závěrů, řešení problémů.Zjistíš, že když je venku mokro a mraky, asi pršelo.
Myšlenková operaceJeden „nástroj“ myšlení – určitý způsob, jak s informací naložit.Rozložit, spojit, porovnat.

Pět nástrojů myšlení

AnalýzaRozložení celku na části.Rozebereš větu na slova, kolo na součástky.
SyntézaSpojení částí do celku. Je opakem analýzy.Z cihel postavíš dům, ze slov větu.
SrovnáváníHledání shod a rozdílů.Pes i kočka mají srst, ale jen pes štěká.
AbstrakceVybereš jen podstatné znaky a odhlédneš od nepodstatných.Pro „trojúhelník“ je podstatné, že má 3 strany. Barva a velikost nejsou podstatné.
ZobecněníZnak, který jsi našel, rozšíříš na celou skupinu.Všechny trojúhelníky mají součet úhlů 180°.

Dva druhy myšlení

Konvergentní myšleníHledá jedno správné řešení. „Konvergovat“ = sbíhat se do jednoho bodu.Vypočítat 25 · 4. Výsledek je jen 100.
Divergentní (tvořivé) myšleníHledá mnoho různých řešení. „Divergovat“ = rozbíhat se.Vymysli co nejvíc způsobů, jak využít prázdnou PET lahev.

Vyzkoušej si to

Roztřiď úkoly. Zeptej se: má úkol jednu správnou odpověď, nebo jich může být hodně?

Učitelka řekne: „Rozdělte si báseň na sloky a v každé najděte hlavní myšlenku.“ Pak: „Z hlavních myšlenek napište jednu větu o celé básni.“ Které operace to jsou?
Rozdělení na sloky = analýza (celek na části). Spojení myšlenek do jedné věty = syntéza (části v celek).
Jak by šlo ve třídě podpořit tvořivé (divergentní) myšlení?
Dát úkol s mnoha možnými řešeními a nekritizovat nápady hned. Kritika ve chvíli, kdy nápady vznikají, lidi zabrzdí. Hodnotit se má až potom.

Jak se učíme

Myšlení souvisí s učením – trvalou změnou chování díky zkušenosti. Psychologové popsali hlavní cesty: klasické podmiňování (I. P. Pavlov – pes slintá už na zvonek, protože ho spojil s jídlem), operantní podmiňování (B. F. Skinner – odměněné chování se opakuje), učení nápodobou (A. Bandura – děti napodobují dospělé) a učení vhledem (W. Köhler – šimpanz náhle pochopí, jak dosáhnout banánu).

✗Divergentní myšlení je horší, protože nehledá správnou odpověď.
✓Oba druhy jsou potřeba: konvergentní pro přesné úlohy, divergentní pro nové nápady.

Vynálezy a umění vznikají díky divergentnímu myšlení. Pak je ale potřeba nápady ověřit – a to už je konvergentní myšlení.

Analýza rozkládá, syntéza skládá, abstrakce vybírá podstatné, zobecnění to rozšíří na skupinu. Konvergentní myšlení = jedno řešení, divergentní = mnoho řešení.