Čtyřem lidem ujede před nosem autobus. První se rozčílí a kopne do koše. Druhý mávne rukou a jde si koupit kávu. Třetí je smutný a celý den má pokažený. Čtvrtý si v klidu sedne a počká na další.
Stejná situace, čtyři různé reakce. Proč? Každý má jinou osobnost a jiný temperament. Když tomu rozumíš, lépe chápeš sebe i lidi kolem – a méně se s nimi hádáš.
Už ve starověku popsal řecký lékař Hippokratés čtyři typy. Myslel si, že záleží na převaze tělesných „šťáv“. Jejich jména ustálil římský lékař Galénos. Teorie o šťávách neplatí, ale typy se používají dodnes.
| typ | jaký je | u autobusu |
|---|---|---|
| cholerik | prudký, výbušný, rychle se rozčílí | kopne do koše |
| sangvinik | veselý, pohyblivý, rychle zapomene | dá si kávu |
| melancholik | citlivý, smutnější, prožívá dlouho | má zkažený den |
| flegmatik | klidný, pomalý, vyrovnaný | v klidu čeká |
Psycholog Hans J. Eysenck typy seřadil podle dvou vlastností:
Roztřiď karty. U typů si všimni i závorky: dvě osy dávají čtyři kombinace.
K osobnosti patří i charakter (morální vlastnosti, např. poctivost – vzniká výchovou), schopnosti (co zvládneme; rozvíjí se z vrozených vloh) a motivace (co chceme). Rozumové schopnosti měří inteligenční kvocient (IQ) – průměr lidí je 100.
Temperament říká, JAK reagujeme. Charakter říká, zda jednáme dobře. Cholerik může být velmi poctivý a laskavý.
Když popisuješ kamaráda, řekneš třeba: „Je rychlý, poctivý, skvěle kreslí a chce být architektem.“ Tyhle čtyři věci jsou čtyři různé složky osobnosti. Některé dostal do vínku, jiné si vypěstoval.
Pochopit, co je vrozené a co získané, pomáhá. Co je získané, můžeš změnit. Co je vrozené, se můžeš naučit dobře zvládat.
Roztřiď vlastnosti. Ptej se: měl to člověk už jako miminko, nebo to musel nějak získat?
Hippokratés popsal čtyři typy, Galénos je pojmenoval. H. J. Eysenck je umístil na dvě osy: extroverze × introverze (zaměření ven, nebo do sebe) a stabilita × labilita (vyrovnané, nebo rozkolísané emoce; labilitě říkal neuroticismus).
| labilní | stabilní | |
|---|---|---|
| extrovert | cholerik (prudký) | sangvinik (veselý) |
| introvert | melancholik (citlivý) | flegmatik (klidný) |
Sigmund Freud si osobnost představoval jako tři části, které spolu soupeří:
Proto se dá „pracovat na sobě“ – být poctivější a ohleduplnější, i když zůstaneš třeba výbušný cholerik.