Pod skálou leží hromádka kamínků. Řeka je zakalená blátem. Na poli po dešti zůstane rýha. Krajina se pořád pomalu mění – zvenčí ji rozrušuje a přetváří voda, led, vítr i mráz.
Tyto děje stojí proti sopkám a vrásnění: zatímco ty hory zvedají, vnější procesy je obrušují a zarovnávají.
Slunce vypařuje vodu (déšť, řeky), ohřívá vzduch (vítr) a gravitace táhne vodu, led a kamení dolů.
Geomorfolog umí podle tvaru údolí říct, jestli ho vyhloubila řeka, nebo ledovec. Podle tvaru kopce pozná, že je to navátý písek. Krajina je jako stopa: každý činitel po sobě nechává jiný otisk.
Naučíš se ty otisky poznat – hodí se to na výletě i u maturity.
Roztřiď tvary podle činitele, který je vytvořil.
Dešťová voda s rozpuštěným CO₂ je slabě kyselá a rozpouští vápenec. Vznikají jeskyně, závrty (nálevkovité prohlubně), propasti a krápníky: stalaktit visí ze stropu, stalagmit roste ze dna, srostlé tvoří stalagnát.
Vápenec se ve slabě kyselé vodě rozpouští. Žula ne – ta jen pomalu zvětrává.