Bakterie se každou hodinu rozdělí na dvě. Po 10 hodinách jich je 2 · 2 · 2 · 2 · 2 · 2 · 2 · 2 · 2 · 2 = 1024krát víc. Psát deset dvojek je otrava – proto existuje zkratka mocnina.
Mocniny potřebuješ u růstu (úroky, epidemie), u velmi velkých a velmi malých čísel (vzdálenost hvězd, velikost atomu) i v každém vzorci s plochou a objemem.
Násobení: 2³ · 2² = (2 · 2 · 2) · (2 · 2) = 2⁵. Prostě spočítáš dvojky: exponenty se sčítají.
Mocnina mocniny: (2²)³ = 2² · 2² · 2² = 2⁶. Třikrát po dvou dvojkách: exponenty se násobí.
Dělení: 2⁵ : 2² = (2 · 2 · 2 · 2 · 2) : (2 · 2) = 2³. Dvě dvojky se vykrátí: exponenty se odčítají.
Co je 2³ : 2³? Každé číslo děleno samo sebou je 1. Podle pravidla o dělení je to ale 2³⁻³ = 2⁰. Aby pravidla platila dál, musí být a⁰ = 1 (pro a ≠ 0).
A 2² : 2³? To je 4 : 8 = 1/2. Podle pravidla 2²⁻³ = 2⁻¹. Proto 2⁻¹ = 1/2 a obecně a⁻ⁿ = 1/aⁿ.
Podívej se na sloupce odspodu nahoru a zpátky: každý krok nahoru je polovina předchozího. Řada pokračuje i pod 2⁰.
Odmocninu jde zapsat i exponentem: √a = a^(1/2), protože (a^(1/2))² = a^(1/2 · 2) = a¹. Podobně a^(m/n) = ⁿ√(aᵐ).
Odmocnina je vždy nezáporná. Pro a = −3: √((−3)²) = √9 = 3, ne −3. |a| je absolutní hodnota – číslo bez znaménka minus.
Fyzik zapíše hmotnost elektronu jako 9,1 · 10⁻³¹ kg. Kdyby psal nuly, zabralo by to půl řádku. Chemik, inženýr i programátor se s mocninami a odmocninami potkávají denně.
Tady máš sadu pravidel jako nářadí a ke každému ukázku, kdy ho vzít do ruky.
Otoč každou kartičku až poté, co si pravidlo zkusíš vybavit. Platí pro a, b ≠ 0.
Odmocnina se dá rozdělit jen u součinu, ne u součtu. Stejně tak (a + b)² ≠ a² + b².