Představ si, že celý život slyšíš: „Na tomhle světě nezáleží, důležité je jen nebe.“ A pak někdo řekne: „Počkej – a co člověk? Jeho láska, smích, chytrost, krása?“ Přesně takový obrat se stal v Evropě zhruba od 14. století.
Tomuto obratu říkáme renesance. Z ní pochází Romeo a Julie, Don Quijote i Mona Lisa. Pochopíš-li ji, pochopíš, proč moderní literatura stojí na člověku a jeho prožitcích.
Roku 1348 zuří ve Florencii mor – smrtelná nemoc, umírají tisíce lidí. Sedm dívek a tři mladíci utečou na venkov. Aby jim čas ubíhal, vypráví každý den každý z nich jeden příběh. Deset lidí × deset dní = sto novel.
Tak vznikl Dekameron od Giovanniho Boccaccia. Novely jsou o lásce, chytrosti, podvodech a lidských slabostech – často vtipné. Už ne o svatých, ale o obyčejných lidech.
Španělský šlechtic přečte tolik rytířských románů, že se zblázní. Pojmenuje se Don Quijote, vezme si starou herku a jako zbrojnoše sedláka Sancha Panzu. Bojuje s větrnými mlýny, které považuje za obry. To je román Miguela de Cervantes.
Cervantes tím paroduje (zesměšňuje napodobením) rytířské romány – ale zároveň píše o snílkovi, se kterým soucítíme.
Romeo a Julie jsou z nepřátelských rodů ve Veroně. Tajně se vezmou, kvůli nedorozumění oba zemřou. Napsal to Angličan William Shakespeare – největší dramatik renesance.
Projeď si osu: renesance trvala přes 200 let a šířila se z Itálie na sever a západ.
Šlo o posun pozornosti, ne o odmítnutí víry. Vedle Dekameronu vznikaly i náboženské texty – v Čechách třeba Bible kralická.
Mona Lisa, Michelangelův David, objevení Ameriky, knihtisk – to všechno se stalo v renesanci. Byla to doba, kdy si člověk začal víc věřit. A literatura se změnila spolu s ním.
Tady si projdeš renesanci jako mapu: v každé zemi jeden nebo dva hlavní autoři. U maturity se ptají právě takhle – „autor, země, dílo“.
| Země | Autor | Dílo |
|---|---|---|
| Itálie | Francesco Petrarca | Zpěvník – sonety milované Lauře |
| Itálie | Giovanni Boccaccio | Dekameron – 100 novel |
| Itálie | Niccolò Machiavelli | Vladař – jak získat a udržet moc |
| Francie | François Rabelais | Gargantua a Pantagruel – o obrech, satira |
| Španělsko | Miguel de Cervantes | Don Quijote – parodie rytířských románů |
| Anglie | William Shakespeare | Hamlet, Romeo a Julie, Macbeth, Othello |
| Čechy | Jednota bratrská | Bible kralická (1579–1593) |
| Čechy | Daniel Adam z Veleslavína | nakladatel, Kalendář historický |
William Shakespeare (1564–1616) psal pro londýnské divadlo Globe. Napsal tragédie, komedie, historické hry i sonety. Postavy u něj mají složité nitro – pochybují, žárlí, touží po moci.
Jednota bratrská (církev navazující na Chelčického) přeložila Bibli z původních jazyků. Vycházela v Kralicích nad Oslavou – proto Bible kralická. Její čeština byla vzorem spisovného jazyka na staletí. Daniel Adam z Veleslavína knihy vydával a tiskl – podle něj se tomu období říká veleslavínské.
Roztřiď Shakespearovy hry: končí smrtí hrdinů (tragédie), nebo dobře a vesele (komedie)?
Jezuité byli katolický řád, který přišel později a Jednotu bratrskou pronásledoval. Kralice byly sídlem bratrské tiskárny.