Představ si, že kvůli svému náboženství musíš navždy opustit domov, při moru přijdeš o ženu a děti a později při požáru o celoživotní rukopisy. A přesto celý život vymýšlíš, jak učit děti tak, aby je škola bavila. To je životní příběh Jana Amose Komenského.
Jeho myšlenky („škola hrou“, učebnice s obrázky, škola pro všechny včetně dívek) používáš každý den, aniž bys to věděl. Proto se mu říká učitel národů a v den jeho narozenin (28. března) slavíme Den učitelů.
Projdi si osu a všimni si: Labyrint vznikl mezi Bílou horou a odchodem do exilu, v nejtěžší době.
Barokní autoři často psali obrazně. Postavy a místa tu představují myšlenky, ne skutečné bludiště.
Zajdi do barokního kostela: zlato, sochy v pohybu, světlo a tma, andělé a lebky vedle sebe. Baroko chce, abys „zalapal po dechu“ a pocítil, jak je člověk malý a život krátký.
Barokní literatura dělá totéž slovy. Když znáš její znaky, poznáš barokní text v ukázce – i když autora nikdy neslyšíš.
Po Bílé hoře se česká literatura rozdělila: jedni psali v exilu (protestanti), druzí doma (katolíci).
| Proud | Autor | Dílo |
|---|---|---|
| exilový | J. A. Komenský | Labyrint světa a ráj srdce, Orbis pictus |
| domácí | Bohuslav Balbín | Obrana jazyka slovanského, zvláště českého |
| domácí | Bedřich Bridel | Co Bůh? Člověk? |
| domácí | Adam Michna z Otradovic | Loutna česká (duchovní písně) |
| světový | John Milton (Anglie) | Ztracený ráj |
| světový | Pedro Calderón (Španělsko) | Život je sen |
Balbín byl jezuita, ale miloval češtinu a bránil ji proti poněmčování. Bridel v básni Co Bůh? Člověk? staví nekonečného Boha proti malému, slabému člověku – typický barokní kontrast.
U každé karty si vybav autora a otoč.
Renesance se radovala ze života. Baroko po válkách a moru (třicetiletá válka) vidí svět jako marný a obrací se k Bohu.