„Vidíš tu tašku? – Jo, vidím ji.“ Česky slovo nezopakuješ, nahradíš ho zájmenem ho, ji, je. Francouzština to dělá taky. Jen musíš vědět, které zájmeno vzít a kam ho dát.
Bez toho bys pořád opakoval podstatná jména: Tu vois le film ? Oui, je vois le film. To zní stejně nepřirozeně jako „Ano, vidím ten film, ten film je dobrý.“
| osoba / věc | zájmeno | příklad | česky |
|---|---|---|---|
| mě | me (m’) | Il me regarde. | Dívá se na mě. |
| tě | te (t’) | Je t’aime. | Miluju tě. |
| ho (rod mužský) | le (l’) | Je le vois. | Vidím ho. |
| ji (rod ženský) | la (l’) | Je la connais. | Znám ji. |
| nás | nous | Elle nous invite. | Zve nás. |
| vás | vous | Je vous écoute. | Poslouchám vás. |
| je (oba rody) | les | Je les achète. | Kupuju je. |
le a la platí pro lidi i věci. Rod se řídí francouzským slovem: la voiture → la, i když česky je to „auto“ (ho).
Když přímé zájmeno stojí před avoir, příčestí se s ním shoduje: Tu as vu Marie ? Oui, je l’ai vue. (+ e, protože Marie). Les clés ? Je les ai prises. (+ es, protože les clés jsou ženského rodu a v množném čísle.)
Zájmeno nikdy nestojí za časovaným slovesem jako v angličtině (I see him). Stojí před ním, nebo před infinitivem.
Největší past u tohoto tématu není tvar zájmena, ale otázka, jestli je předmět přímý. Čeština a francouzština se tu často liší. Česky „čekám na autobus“, ale francouzsky j’attends le bus, bez předložky.
Proto se nesmíš řídit češtinou. Musíš se podívat na francouzské sloveso: má za sebou předložku, nebo ne?
| francouzsky (bez předložky) | česky | se zájmenem |
|---|---|---|
| attendre le bus | čekat na autobus | Je l’attends. |
| écouter la radio | poslouchat rádio | Je l’écoute. |
| regarder la télé | dívat se na televizi | Je la regarde. |
| chercher mes clés | hledat klíče | Je les cherche. |
| aider ma mère | pomáhat mamince (komu?) | Je l’aide. |
| remercier le prof | poděkovat učiteli (komu?) | Je le remercie. |
U aider a remercier se česky ptáš „komu?“, ale francouzsky je předmět přímý. Proto je l’aide, ne je lui aide.
— Tu regardes la météo ? — Oui, je la regarde tous les matins. — Et ton petit frère, tu l’aides à faire ses devoirs ? — Oui, je l’aide. Mais aujourd’hui, je ne l’ai pas aidé : il était chez mamie.
= Díváš se na počasí? – Ano, dívám se na něj každé ráno. – A bráchovi pomáháš s úkoly? – Ano, pomáhám mu. Ale dnes jsem mu nepomohl: byl u babičky.
V kladném rozkazu stojí zájmeno za slovesem se spojovníkem: Regarde-le ! Prends-les ! A z me se stane moi: Aide-moi ! V záporném rozkazu je zájmeno zase vpředu: Ne le regarde pas !
Roztřiď: nahradíš předmět zájmenem le/la/les (přímý), nebo ne (je tam předložka)?
attendre i aider mají ve francouzštině přímý předmět, i když česky říkáš „čekat na“ a „pomoct komu“.