„Můžu jít ven?“, „Musím se učit.“, „Chci pizzu.“, „Přijdeš?“, „Vezmu si autobus.“ Tyhle věty říkáš každý den. Francouzsky v nich potřebuješ pět sloves: venir, prendre, pouvoir, vouloir, devoir.
Všech pět je nepravidelných: nečasují se podle vzoru parler. Mají ale společný trik, kterému se říká botička. Když ho pochopíš, naučíš se je mnohem rychleji.
Napiš si časování do dvou sloupců (jednotné vlevo, množné vpravo). Tvary je, tu, il a ils mají jiný kmen než nous a vous. Když je zakroužkuješ, vznikne tvar boty. Nous a vous mají kmen podobný infinitivu.
| venir (přijít) | prendre (vzít) | pouvoir (moct) | vouloir (chtít) | devoir (muset) | |
|---|---|---|---|---|---|
| je | viens | prends | peux | veux | dois |
| tu | viens | prends | peux | veux | dois |
| il / elle | vient | prend | peut | veut | doit |
| nous | venons | prenons | pouvons | voulons | devons |
| vous | venez | prenez | pouvez | voulez | devez |
| ils / elles | viennent | prennent | peuvent | veulent | doivent |
Stejně jako venir se časují revenir (vrátit se) a devenir (stát se). Stejně jako prendre se časují apprendre (učit se) a comprendre (rozumět): ils comprennent.
| infinitiv | passé composé | česky |
|---|---|---|
| venir | je suis venu(e) | přišel/přišla jsem |
| prendre | j’ai pris | vzal(a) jsem |
| pouvoir | j’ai pu | mohl(a) jsem |
| vouloir | j’ai voulu | chtěl(a) jsem |
| devoir | j’ai dû | musel(a) jsem |
Za způsobovým slovesem (pouvoir, vouloir, devoir) stojí druhé sloveso v infinitivu, ne časované. Stejně jako česky: můžu přijít, ne můžu přijdu.
Představ si, že sedíš s kamarády v pařížské kavárně. Objednáváš, domlouváš se, kdo kam půjde a kdo co musí. Na to všechno potřebuješ pět sloves, která se ve francouzštině ozývají pořád.
— Qu’est-ce que vous voulez ? — Je voudrais un chocolat chaud, s’il vous plaît. — Moi, je prends un jus d’orange.
= Co si dáte? – Dala bych si horkou čokoládu, prosím. – Já si dám pomerančový džus.
— Tu viens au cinéma ce soir ? — Je ne peux pas, je dois réviser. Mais Paul et Marie viennent. Ils veulent voir le nouveau film.
= Půjdeš večer do kina? – Nemůžu, musím se učit. Ale Paul a Marie přijdou. Chtějí vidět ten nový film.
Když venir spojíš s de a infinitivem, neznamená „přijít“, ale právě něco udělat: Le train vient de partir. = Vlak právě odjel. Před samohláskou de → d’: Je viens d’arriver. = Právě jsem přijel.
Roztřiď tvary podle slovesa.
U ils/elles má prendre (i apprendre, comprendre) dvě n: prennent. Stejně venir → viennent.
Zápor ne … pas obklopí časované sloveso (peux), infinitiv stojí až za pas.