Vejce se prodávají po desítkách, tužky po tuctech (12 kusů), papír po balících (500 listů). Je to pohodlnější než počítat každý kus.
Atomy a molekuly jsou tak malé, že je spočítat nejde vůbec. Chemici si proto zavedli vlastní „balení“ – mol. Díky němu zvážením na váze zjistíš, kolik částic máš, a spočítáš, kolik látky do reakce dát.
Číslo je zvolené tak, aby 1 mol atomů uhlíku ¹²C vážil přesně 12 g. Díky tomu se hmotnost molu dá vyčíst rovnou z periodické tabulky.
Představ si to jako přepočet „gramy ↔ balení“: když víš, kolik váží jedno balení (M), vydělíš celkovou hmotnost.
n = m / M a obráceně m = n · M. Počet částic: N = n · Nₐ.
Proč stejně? Molekuly plynu jsou od sebe tak daleko, že na jejich velikosti skoro nezáleží (Avogadrův zákon).
Zkus si převody sám: nejdřív si výsledek spočítej, pak kartu otoč.
Mol je počet, ne hmotnost. Tucet melounů a tucet třešní také neváží stejně.
V laboratoři odvažuješ gramy a odměřuješ litry. Reakce ale probíhají mezi jednotlivými částicemi. Potřebuješ most mezi „kolik to váží“ a „kolik je tam molekul“. Tím mostem je látkové množství.
Tady jsou všechny vzorce pohromadě a postup, jak je použít.
n = m / M = N / Nₐ = V / Vₘ
| Znáš | Vzorec | Jednotky |
|---|---|---|
| hmotnost m | n = m / M | g a g/mol |
| počet částic N | n = N / Nₐ | – a mol⁻¹ |
| objem plynu V | n = V / Vₘ | dm³ a dm³/mol |
Doplň chybějící číslo. Vždy si nejdřív řekni, který vzorec použiješ.
Kontrola jednotek: g děleno g/mol dá mol. Obráceně by vyšly mol⁻¹ – to není látkové množství.