Otevři si diář. Některé věci máš domluvené (v pátek zubař), některé jsou tvůj plán (chci se naučit na kytaru), některé tě napadnou teď (vezmu ten telefon) a některé jsou dané rozvrhem (vlak jede v 7:15).
Čeština všechno řekne budoucím nebo přítomným časem. Angličtina má pro každý typ budoucnosti jiný tvar. Rodilý mluvčí podle tvaru hned pozná, jak pevná ta budoucnost je.
Doplň. U každé věty urči, o jaký typ budoucnosti jde.
Rozhodnutí, které vzniklo právě teď jako reakce, se vyjadřuje will.
Budoucnost nikdo nezná jistě. Ale něco víme skoro určitě (vlak podle jízdního řádu), něco si jen myslíme (Sparta vyhraje). Angličtina volí tvar podle toho, odkud naše jistota pochází. Navíc má jedno pravidlo pro vedlejší věty, které Čechům dělá potíže.
| Tvar | Zdroj jistoty | Příklad |
|---|---|---|
| will | můj názor, odhad (I think…); slib, nabídka | I think she'll win. |
| going to | důkaz, který vidím; můj připravený záměr | He's going to fall! |
| present continuous | pevná domluva s lidmi | I'm seeing the dentist on Friday. |
| present simple | rozvrh, jízdní řád | School starts on 1 September. |
Po when, if, as soon as, before, after, until se o budoucnosti mluví v present simple, ne s will. Will zůstává jen v hlavní větě: I'll call you when I arrive.
Roztřiď funkce: patří k will, nebo ke going to?
Po if (i when, as soon as…) je present simple. Will jen v hlavní větě.