Hotová foukaná sklenice je teprve „polotovar“. Teprve brusič, rytec nebo malíř z ní udělá umělecký předmět. Každá z těchto technik vypadá jinak a jinak se pozná.
Starožitník musí technice rozumět, protože podle ní určuje dobu, dílnu i cenu a pozná napodobeniny.
| technika | jak vypadá | jak poznat |
|---|---|---|
| broušení | hrany, plošky, hvězdice | ostré, lesklé (vyleštěné) hrany |
| rytí | jemné obrázky, matné | matný obraz, pod lupou drobné rýhy od koleček |
| malba smalty | barevné, krycí | barva leží na povrchu, je cítit prstem |
| lazura | průhledná barevná vrstva | barva jen na povrchu, na rytém místě je sklo čiré |
| leptání | matný nebo hladký mělký vzor | jemnější a plošší než rytina |
| přejímané sklo | barevná vrstva na čirém | na průřezu (výbrusu) vidíš dvě vrstvy skla |
Leptání se dělá kyselinou fluorovodíkovou. Je extrémně nebezpečná – proniká kůží a poškozuje kosti, popálení se nemusí hned projevit. Pracuje se s ní jen ve vybavené dílně s ochrannými pomůckami. Při broušení a pískování se nosí ochrana očí a dýchacích cest kvůli prachu.
Rozdíl je vidět na hraně výbrusu: u přejímaného skla je barevná vrstva silná a zřetelná, u lazury skoro neviditelná.
Rytec sedí u malého stroje, ve kterém se točí měděné kolečko velké jako mince. Pohár k němu přikládá zespodu a pomalu, rýha po rýze, vytváří obrázek. Jeden pohár mu může trvat týdny.
Projdeme, jak se sklo zušlechťuje v dílnách, a jak každou techniku poznáš na hotovém kusu.
Kolečko s brusivem sklo zdrsní. Kontrast matné rytiny a čirého skla je právě to, co dělá obraz viditelný.