🔥 Sklo a jeho výroba

Recept na sklo

O čem to je

Sklo je v podstatě roztavený písek. Samotný písek se ale taví při velmi vysoké teplotě, proto sklář přidává další suroviny. Podle toho, co přidá, vznikne obyčejné lahvové sklo, nebo těžký třpytivý křišťál.

Druh skla ovlivňuje jeho váhu, lesk, zvuk i to, jak se dá brousit. Pro starožitníka je to první krok k zařazení předmětu.

Nové pojmy

Sklářský kmenSměs surovin připravená k roztavení. Hlavní složkou je sklářský písek (oxid křemičitý).Písek, soda a vápenec smíchané v poměru podle receptu.

TavivoPřísada, která snižuje teplotu tavení písku. Hlavně soda (uhličitan sodný) nebo potaš (uhličitan draselný).Potaš se dříve získávala z popela spáleného dřeva.

StabilizátorPřísada, díky které je sklo odolné proti vodě a nerozpouští se. Hlavně vápno (oxid vápenatý).Bez vápna by sklo časem ve vlhku „onemocnělo“.

Oxid olovnatýSloučenina olova, kterou lze přidat do skla. Dělá sklo těžší, lesklejší a měkčí na broušení.Olovnatý křišťál.

Hlavní druhy skla

druh	složení (zjednodušeně)	vlastnosti	užití
sodnovápenaté	písek + soda + vápno	levné, lehčí, nejběžnější	okna, lahve, běžné sklo
draselnovápenaté	písek + potaš + vápno	tvrdé, čiré, dobře se brousí a ryje	český barokní křišťál
sodnodraselné	písek + soda i potaš + vápno	čiré, dobře zpracovatelné	užitkové i lepší nápojové sklo
olovnaté	písek + potaš + oxid olovnatý	těžké, velký lesk a lom světla, zvoní	olovnatý křišťál, broušené sklo

Podle evropských pravidel smí jako olovnatý křišťál označit sklo s obsahem aspoň 24 % oxidu olovnatého.

Dvě stejně velké broušené vázy: jedna je výrazně těžší, víc se třpytí a po jemném cvrnknutí dlouho zvoní. Co to naznačuje?

Větší hmotnost, silný lesk a dlouhý zvonivý tón jsou typické pro olovnaté sklo (olovnatý křišťál). Jistotu dá až rozbor, ale tyto znaky jsou dobrá první stopa.

Proč se český barokní pohár z draselnovápenatého skla tak dobře hodil k rytí?

Draselnovápenaté sklo je tvrdé a čiré. Udrží jemné a ostré linie rytiny a světlo jím prochází čistě.

Vyzkoušej si to

Soda – tavivo (sodík)
Potaš – tavivo (draslík), dříve z popela dřeva
Vápno – stabilizátor
Oxid olovnatý – těžší, lesklejší sklo

✗Každé čiré broušené sklo je křišťál s olovem.

✓Křišťálem se v běžné řeči říká i čiré bezolovnaté sklo. Olovnatý křišťál musí obsahovat aspoň 24 % oxidu olovnatého.

Slovo „křišťál“ se používá volně. Český barokní křišťál byl draselnovápenatý, tedy bez olova.

Sklo = písek + tavivo (soda nebo potaš) + stabilizátor (vápno). Sodnovápenaté je běžné, draselnovápenaté tvrdé a čiré (český křišťál), olovnaté těžké, lesklé a zvonivé (olovnatý křišťál, aspoň 24 % PbO).

V huti

O čem to je

Ve sklárně je horko jako v létě na poušti. U pece stojí sklář s dlouhou trubkou, nabere žhavou kapku skla a fouká. Za pár minut drží v ruce hotovou číši. Tak se sklo vyrábí stovky let.

Každý krok výroby zanechá na předmětu stopu. Podle ní pozná starožitník, jestli je sklo foukané, lisované, nebo strojové.

Nové pojmy

Sklářská huťDílna se sklářskou pecí, kde se sklo taví a tvaruje.Sklárna v Novém Boru.

Sklářská píšťalaDlouhá kovová trubka, kterou sklář nabírá žhavé sklo a fouká do něj.Na konci píšťaly vznikne z kapky skla bublina.

Pontil (puntík)Kovová tyč, na kterou se foukaný předmět přichytí za dno, když se dodělává ústí. Po odlomení zůstane na dně jizva.Drsný kroužek uprostřed dna staré karafy.

ChlazeníPomalé ochlazování hotového skla v chladicí peci. Odstraní vnitřní pnutí, aby sklo samo nepraskalo.Číše přes noc pomalu chladne.

Lisované skloSklo vtlačené do kovové formy razníkem. Rozšířilo se v 19. století a umožnilo levnou sériovou výrobu.Mísa s ostrými „broušenými“ vzory, které jsou ve skutečnosti vylisované.

Jak vzniká foukaná číše

Sklářský kmen se taví v peci, zhruba při 1400–1500 °C.

Sklář nabere sklo na píšťalu a vyfoukne bublinu.

Tvaruje ji volně, nebo do formy; přidá nožku a stopku.

Předmět přenese na pontil, odtrhne píšťalu a dotvaruje ústí.

Odlomí pontil a dá předmět do chladicí pece.

Později se může zušlechtit: brousit, rýt, malovat.

Stopy výroby

stopa	co ukazuje
jizva po pontilu na dně (nebo vybroušená)	ručně foukané sklo
drobné bublinky a šlíry (proužky)	ruční tavba, starší výroba
švy po dílech formy	lisované nebo do formy foukané sklo
měkké, „zaoblené“ hrany vzoru	lisované sklo, ne broušené
dokonale stejné kusy	strojová výroba

Mísa má hluboké vzory jako broušené, ale hrany vzoru jsou zaoblené a po boku vede slabý šev. Je broušená?

Není. Zaoblené hrany a šev po formě ukazují na lisované sklo. Broušený vzor má ostré, lesklé hrany bez švů.

Na dně karafy je drsný kroužek a ve skle drobné bublinky. Co o ní víš?

Kroužek je jizva po pontilu, bublinky vznikly při ruční tavbě. Karafa je ručně foukaná. Stáří to samo neurčí – ručně se fouká dodnes.

Barvy skla

kobalt – modrá,
měď nebo zlato – rubínová červená,
železo – zelená (staré „lesní sklo“ bývá nazelenalé),
mangan – fialová, v malém množství sklo odbarvuje,
uran – žlutozelené sklo, které pod UV lampou zeleně svítí.

✗Jizva po pontilu dokazuje, že je sklo staré.

✓Jizva dokazuje jen ruční foukání. Ručně se fouká i dnes, proto stáří posuzuješ podle více znaků.

Padělatelé a dnešní huti foukají stejnými postupy jako dřív.

Sklo se taví v huti, fouká píšťalou, dokončuje na pontilu a pomalu chladí. Jizva po pontilu a bublinky ukazují na ruční výrobu, švy a zaoblené hrany na lisování. Barvu dávají kovy: kobalt modrou, zlato a měď rubín, uran žlutozelenou.

☕České porcelánky💎Techniky zušlechtění skla