Bez tření bys neudělal krok, auto by nezabrzdilo a šroub by se sám povolil. Tření ale také brzdí stroje, zahřívá ložiska a opotřebovává díly. Strojař ho musí umět spočítat – jednou ho chce co největší (brzdy), jindy co nejmenší (ložiska).
Ft = f · F_N působí proti směru pohybu.Posouváš skříň po podlaze.Hodnoty jsou jen přibližné – záleží na drsnosti, čistotě, vlhkosti a mazání.
Větší plocha znamená menší tlak na každý kousek – vyjde to nastejno.
Paleta stojí na šikmé rampě. Sjede sama? Jakou silou ji vytáhneš nahoru? Stejné otázky řeší konstruktér u dopravníků, klínů a šroubů. Odpověď dá rozklad tíhy a tření.
G = m · g, g = 9,81 m/s². Míří svisle dolů.Paleta 50 kg: G = 490,5 N.Ft = f · F_N. Působí proti pohybu (nebo proti tomu, kam by těleso chtělo jet).F_N = 400 N, f = 0,2: Ft = 80 N.F_N = G · cos α.α = 30°: F_N = 0,866 · G.G · sin α.α = 30°: polovina tíhy.tg φ = f. Když je sklon α ≤ φ, těleso samo nesjede – je samosvorné.f = 0,2 → φ ≈ 11,3°.F = G · sin α + Ft.Fv = F_N · ξ / R, R je poloměr kola.Měkká podložka má větší ξ než tvrdá kolej.F_N = G · cos α – menší než tíha.Část tíhy táhne po svahu dolů, kolmo na podložku tlačí jen zbytek.