Na vnitřní straně prstenu nebo na dně stříbrné cukřenky jsou drobounké značky. Bez lupy vypadají jako škrábanec. Pro starožitníka jsou ale jako občanský průkaz předmětu: řeknou, z jakého kovu je, jak je čistý a často i odkud a kdy pochází.
Kdo umí značky číst, rychleji pozná pravé stříbro od postříbřené mosazi a odhalí podezřelý kus.
Se zkušebními kyselinami se pracuje jen v ochranných rukavicích a brýlích, při větrání a mimo dosah jídla. Kyselina poleptá kůži i předmět.
Podle vyhlášky č. 363/2003 Sb. má každý kov svá zvířata nebo symbol. Tvar obrysu a číslice v něm určují ryzost. Malé písmeno prozradí pracoviště úřadu (např. P Praha, B Brno, T Turnov).
| kov | obraz v puncu | ryzost (číslo v puncu) |
|---|---|---|
| zlato | hlava orla | 999 (0), 986 (1), 900 (2) |
| zlato | hlava kohouta | 750 (3) |
| zlato | hlava labutě | 585 (4) |
| stříbro | hlava kamzíka | 999 (0), 959 (1), 925 (2) |
| stříbro | hlava zajíce | 900 (3), 835 (4), 800 (5) |
| platina | královská koruna | 999 až 800 (0–4) |
Číslo si může vyrazit kdokoli, i padělatel. Punc potvrzuje, že ryzost ověřil úřad.
Starožitník často drží věc starší než sto let. Na ní nenajde dnešního orla ani zajíce, ale historické značky. Podle nich jde předmět zařadit do období – a to výrazně ovlivní cenu.
Klepni na události a všimni si, že rakousko-uherské značky platily u nás až do února 1921. Teprve pak přišly československé.
Ano. Puncovní úřad uznává jako platné i řadu starých značek z dějin našeho území – rakousko-uherské a československé. Starou opuncovanou věc proto není nutné puncovat znovu. Přehled vydává Puncovní úřad.
Každý kov měl vlastní značky. Záměna kovu znamená špatný odhad ceny o celé řády.