Žulová obrubníková kostka, pískovcové skály v Adršpachu a mramorová socha. Všechno jsou to horniny, ale každá vznikla úplně jinou cestou – ohněm, vodou, nebo tlakem.
Podle vzniku dělíme horniny na tři skupiny. Když víš, jak hornina vznikla, umíš ji poznat a víš, k čemu se hodí.
| Skupina | Jak vzniká | Příklady |
|---|---|---|
| vyvřelé | utuhnutím magmatu nebo lávy | žula (pod zemí), čedič (z lávy na povrchu) |
| usazené | usazením a zpevněním úlomků nebo schránek | pískovec, vápenec, uhlí |
| přeměněné | přeměnou jiných hornin tlakem a teplem | rula, mramor (z vápence) |
Zařaď horniny podle vzniku.
Vzniklo z nahromaděných zbytků rostlin, nemá stálé chemické složení jako nerost.
Zdá se, že kámen je navěky. Ve skutečnosti se horniny pořád mění – jen tak pomalu, že to za lidský život nevidíme. Z hory se stane písek, z písku skála, ze skály se může stát magma a z něj nová hornina.
Tomuto nekonečnému kolotoči se říká koloběh hornin. Když ho pochopíš, pochopíš, jak spolu všechny tři skupiny hornin souvisejí.
Klepej na kroky koloběhu. Sleduj, jak se jedna skupina mění v další.
Zvětrávání, usazování, přeměna i tavení probíhají neustále – trvají ale tisíce až miliony let.