👨‍👩‍👧 Přivlastňovací zájmena

Čí to je

O čem to je

„To je můj brácha. To je její pes. To je náš dům.“ Když vyprávíš o rodině nebo o věcech, pořád říkáš, čí co je. K tomu slouží přivlastňovací zájmena.

Dobrá zpráva: koncovky už znáš. Chovají se úplně stejně jako ein a kein.

Nové pojmy

Přivlastňovací zájmenoSlovo, které říká, komu něco patří: můj, tvůj, jeho, její, náš…mein Hund = můj pes
VlastníkTen, komu věc patří.Ve „její pes“ je vlastník ona.
Rod a členPřipomenutí: každé podstatné jméno má rod, který ukazuje člen: der (mužský), die (ženský), das (střední), v množném čísle die.der Vater, die Mutter, das Kind, die Eltern

Kdo je vlastník

OsobaZájmenoČesky
ichmeinmůj
dudeintvůj
er / esseinjeho
sie (ona)ihrjejí
wirunsernáš
ihreuerváš (vy kamarádi)
sie (oni)ihrjejich
Sie (vykání)IhrVáš

Koncovka podle věci

Koncovka se řídí věcí, která patří, ne vlastníkem. Je stejná jako u ein / kein:

Věc1. pád4. pádČesky
der Vatermein Vatermeinen Vatermůj otec
die Muttermeine Muttermeine Muttermoje matka
das Kindmein Kindmein Kindmoje dítě
die Eltern (množné)meine Elternmeine Elternmoji rodiče

Pozor u euer: když se přidá koncovka, e uprostřed vypadne: euer Vater, ale eure Mutter.

Vyber správný tvar:

Přelož: To je můj bratr a moje sestra.
Bratr = der Bruder → mein Bruder. Sestra = die Schwester → meine Schwester. Jde o dva lidi, proto Das sind: Das sind mein Bruder und meine Schwester.
Přelož: Máme psa. Náš pes se jmenuje Bobby.
der Hund, 1. pád → unser Hund. Wir haben einen Hund. Unser Hund heißt Bobby.
✗Das ist mein Mutter.
✓Das ist meine Mutter.

Mutter je ženského rodu (die), proto meine, stejně jako eine Mutter.

mein, dein, sein, ihr, unser, euer, ihr, Ihr podle vlastníka. Koncovka podle věci, jako u ein: mein Vater, meine Mutter, mein Kind, meine Eltern, ve 4. pádě meinen Vater.

Jeho, nebo její

O čem to je

Česky řekneš: „Tom má psa. Jeho pes je velký.“ a „Anna má psa. Její pes je malý.“ Němčina rozlišuje jeho a její úplně stejně: sein a ihr.

Potíž je jinde. Čeština má slovo svůj a němčina ho nemá. A slovo ihr může znamenat tři různé věci.

Nové pojmy

Přivlastňovací zájmenoSlovo, které říká, komu něco patří.sein Hund = jeho pes, ihr Hund = její pes
SvůjČeské zájmeno, kterým odkazuješ na podmět (toho, kdo něco dělá). Němčina ho nemá: místo něj použije mein, dein, sein, ihr… podle osoby.Miluju svou mámu. = Ich liebe meine Mama.
PodmětKdo nebo co něco dělá.Anna liebt ihren Hund.

Dvě otázky

Komu věc patří? Klukovi nebo něčemu „das“ → sein. Holce → ihr. Víc lidem → ihr. Mně → mein…
Jaká je věc? Podle jejího rodu a pádu přidej koncovku jako u ein: mužský ve 4. pádě -en, ženský a množné -e.
VětaVlastníkVěcVýsledek
Tom liebt ___ Katze.Tom → seindie Katze → -eTom liebt seine Katze.
Anna liebt ___ Hund.Anna → ihrder Hund, 4. pád → -enAnna liebt ihren Hund.
Ich besuche ___ Oma.ich → meindie Oma → -eIch besuche meine Oma.
Die Kinder suchen ___ Ball.oni → ihrder Ball, 4. pád → -enDie Kinder suchen ihren Ball.

Tři významy ihr

  • ihr = její: Lena und ihr Bruder (Lena a její bratr)
  • ihr = jejich: Die Kinder und ihr Lehrer (děti a jejich učitel)
  • Ihr = Váš (vykání, velké I): Frau Nová, ist das Ihr Auto? (Paní Nová, je to Vaše auto?)

A pozor, ihr je i osobní zájmeno „vy“: Ihr seid nett. Které ihr to je, poznáš podle toho, jestli za ním stojí podstatné jméno.

Roztřiď: patří do věty sein, nebo ihr?

Přelož: Petra hledá svůj mobil. (das Handy)
Čeština říká „svůj“, němčina se zeptá: kdo je vlastník? Petra = ona → ihr. Mobil je střední (das), ve 4. pádě beze změny. Petra sucht ihr Handy.
Přelož: Pan Novák, je to Váš klíč? (der Schlüssel)
Vykání → Ihr s velkým I. Klíč je mužský, ale tady stojí v 1. pádě (das ist…) → bez koncovky. Herr Novák, ist das Ihr Schlüssel?
✗Anna liebt seinen Hund. (myšleno: svého psa)
✓Anna liebt ihren Hund.

Pes je sice mužského rodu, ale vlastníkem je Anna, tedy ona → ihr. Koncovka -en pak patří k psovi. seinen Hund by znamenalo „jeho psa“, psa nějakého muže.

Zájmeno vybírá vlastník (Tom → sein, Anna → ihr), koncovku věc (ihren Hund, seine Katze). Místo českého svůj použij zájmeno podle osoby.
✂️Slovesa s odlučitelnou předponou