🧂 Soli

Ze života

O čem to je

Když řekneš „sůl“, myslíš tu, kterou solíš polévku. Chemik ale slovem sůl myslí celou velkou rodinu látek. Kuchyňská sůl je jen jedna z nich.

Soli jsou všude kolem tebe: vápenec ve skalách, křída na tabuli, sádra na zlomenou ruku, hnojivo na zahradě i jedlá soda do bábovky. Když soli rozumíš, přečteš si z obalu, co v něm je.

Nové pojmy

IonAtom (nebo malá skupinka atomů), který má elektrický náboj. Vznikne tak, že atom získá nebo ztratí elektrony – drobné záporně nabité částice z obalu atomu.Atom sodíku ztratí jeden elektron a stane se z něj ion Na⁺.
KationIon s kladným nábojem (+). V solích je to skoro vždy kov.Na⁺ (sodný), Ca²⁺ (vápenatý), Cu²⁺ (měďnatý). Výjimka bez kovu: amonný kation NH₄⁺.
KyselinaLátka, která ve vodě uvolňuje vodíkové kationty H⁺. Proto chutná kysele a leptá.Kyselina chlorovodíková HCl je v žaludku, kyselina sírová H₂SO₄ v autobaterii.
AnionIon se záporným nábojem (−). V solích je to „zbytek kyseliny“ – co z ní zbude, když odejdou vodíky.Z HCl zbude Cl⁻ (chloridový anion), z H₂SO₄ zbude SO₄²⁻ (síranový anion).
SůlLátka složená z kationtů (kovu nebo NH₄⁺) a aniontů kyseliny. Kladné a záporné náboje se v ní přesně vyrovnají.Kuchyňská sůl NaCl = Na⁺ a Cl⁻.

Jak sůl drží pohromadě

Opačné náboje se přitahují – jako dva magnety. Kation (+) a anion (−) se proto drží u sebe. Miliony takových dvojic tvoří krystal soli.

Celkový náboj soli musí být nula. Když má kation náboj 2+ a anion jen 1−, potřebuje kation anionty dva.

Proč se chlorid vápenatý píše CaCl₂, a ne CaCl?
Vápník tvoří kation Ca²⁺ – má dva kladné náboje. Chloridový anion Cl⁻ má jen jeden záporný. Na vyrovnání potřebuju dva: 2+ a 2 × (1−) dá nulu. Proto CaCl₂.
HydrátSůl, která má ve svých krystalech pevně zabudovanou vodu. Ve vzorci se ta voda píše za tečku.Modrá skalice CuSO₄ · 5 H₂O má na každou jednotku síranu měďnatého pět molekul vody. Sádra je hydrát síranu vápenatého.

Soli kolem nás

Klepni na každou kartu. Uvidíš chemický název soli, kterou znáš z domova.

  • NaCl – chlorid sodný (kuchyňská sůl)
  • CaCO₃ – uhličitan vápenatý (vápenec, křída)
  • CuSO₄ · 5 H₂O – pentahydrát síranu měďnatého (modrá skalice)
  • KNO₃ – dusičnan draselný (ledek, hnojivo)
  • NaHCO₃ – hydrogenuhličitan sodný (jedlá soda)

Jak soli vznikají

HydroxidLátka, která obsahuje skupinu OH (hydroxidový anion OH⁻). Ve vodě tvoří zásadu – opak kyseliny. Je kluzká na omak a také leptá.Hydroxid sodný NaOH je v čističích odpadů.
NeutralizaceReakce kyseliny s hydroxidem. Kyselina i zásada se navzájem „vyruší“ a vznikne sůl a voda.NaOH + HCl → NaCl + H₂O
  • kyselina + hydroxid → sůl + voda (neutralizace)
  • kov + kyselina → sůl + vodík, např. Zn + 2 HCl → ZnCl₂ + H₂
  • kov + nekov → sůl, např. 2 Na + Cl₂ → 2 NaCl
Hodíš kousek zinku do kyseliny chlorovodíkové. Co uvidíš a co vznikne?
Uvidíš bublinky – to je plyn vodík. Zinek „vystrčí“ vodík z kyseliny a sám se naváže na chlor: Zn + 2 HCl → ZnCl₂ + H₂. Vzniká sůl chlorid zinečnatý a vodík.
✗Sůl = kuchyňská sůl, kterou se solí jídlo.
✓Sůl je celá skupina látek z kationtu a aniontu kyseliny. Kuchyňská sůl NaCl je jen jedna z nich.

Vápenec, sádra i modrá skalice jsou také soli. Modrá skalice je dokonce jedovatá – „sůl“ tedy neznamená „dá se jíst“.

Sůl = kation kovu (nebo NH₄⁺) + anion kyseliny, náboje se vyrovnají na nulu. Vzniká neutralizací, reakcí kovu s kyselinou nebo kovu s nekovem.

Jak se jmenují

O čem to je

Každá sůl má jméno ze dvou slov: síran měďnatý, chlorid sodný, dusičnan draselný. První slovo prozradí, z jaké kyseliny sůl vznikla. Druhé slovo prozradí kov.

Když znáš pravidla, přečteš i vzorec, který jsi nikdy neviděl – na hnojivu, na minerálce nebo v učebnici. A obráceně z názvu sestavíš vzorec.

Nové pojmy

KyselinaLátka, jejíž molekula obsahuje vodík, který ve vodě odštěpí jako kation H⁺.HCl, H₂SO₄, HNO₃
Anion kyselinyTo, co z kyseliny zbude, když odejdou všechny vodíky. Má tolik záporných nábojů, kolik vodíků odešlo.H₂SO₄ ztratí 2 H⁺ → zbude SO₄²⁻ (dva záporné náboje).
Oxidační čísloČíslo, které říká, s jakým nábojem je atom ve sloučenině „započítaný“. U kovu v soli je to přesně náboj jeho kationtu. Píše se římskou číslicí nahoru.V NaCl je sodík NaI, v CaCl₂ je vápník CaII.
SůlSloučenina z kationtu kovu (nebo NH₄⁺) a aniontu kyseliny. Součet nábojů je nula.Na₂SO₄ = dva Na⁺ a jeden SO₄²⁻.

Krok 1: první slovo podle kyseliny

Z přídavného jména kyseliny uděláš podstatné jméno. Kyselina sírová → síran, dusičná → dusičnan. U kyselin bez kyslíku (končí na -ovodíková) je koncovka -id.

KyselinaAnionSůl se jmenuje
HCl chlorovodíkováCl⁻chlorid
H₂S sulfanová (sirovodíková)S²⁻sulfid
H₂SO₄ sírováSO₄²⁻síran
HNO₃ dusičnáNO₃⁻dusičnan
H₂CO₃ uhličitáCO₃²⁻uhličitan
H₃PO₄ fosforečnáPO₄³⁻fosforečnan

Krok 2: druhé slovo podle kovu

Kov dostane koncovku podle svého oxidačního čísla:

Oxidační čísloKoncovkaPříklad
I-nýsodný, draselný, stříbrný
II-natývápenatý, měďnatý, zinečnatý
III-itýhlinitý, železitý
IV-ičitýolovičitý

Sodík a draslík mají vždy I, vápník, hořčík a zinek vždy II, hliník vždy III. Železo a měď mohou mít různá čísla – proto existuje chlorid železnatý (FeII) i chlorid železitý (FeIII).

Od vzorce k názvu

Odděl kov od zbytku. Zbytek je anion – podle tabulky určíš první slovo.
Zjisti náboj aniontu a spočítej, kolik záporných nábojů je ve vzorci celkem.
Kov musí mít stejně kladných nábojů. Vyděl počtem atomů kovu – dostaneš jeho oxidační číslo.
Podle oxidačního čísla přidej koncovku.
Jak se jmenuje FeCl₃?
Anion Cl⁻ → chlorid. Tři Cl⁻ dají dohromady 3−. Jedno železo tedy musí mít 3+ → oxidační číslo III → koncovka -itý. Chlorid železitý.
Napiš vzorec síranu sodného.
Síran = SO₄²⁻ (2−). Sodný = Na⁺ (1+). Abych vyrovnal 2−, potřebuju dva sodíky: Na₂SO₄.

Vyzkoušej si to

Doplň správnou koncovku kovu. Nejdřív si spočítej náboj kovu podle aniontu.

Jak soli vznikají

HydroxidSloučenina kovu se skupinou OH. Ve vodě tvoří zásadu, která kyselinu „vyruší“.NaOH – hydroxid sodný
  • kyselina + hydroxid → sůl + voda (tomu se říká neutralizace): NaOH + HCl → NaCl + H₂O
  • kov + kyselina → sůl + vodík: Zn + 2 HCl → ZnCl₂ + H₂
  • kov + nekov → sůl: 2 Na + Cl₂ → 2 NaCl
✗Síran sodný = NaSO₄
✓Síran sodný = Na₂SO₄

Síranový anion má náboj 2−, sodík jen 1+. Jeden sodík by náboj nevyrovnal – musí být dva.

Název soli = anion (-id, -an, -ičnan, -ičitan…) + kov s koncovkou podle oxidačního čísla (-ný, -natý, -itý, -ičitý). Náboje ve vzorci dávají dohromady nulu.
🔄Redoxní reakce