Hoří svíčka. Rezaví kolo. Nabíjí se mobil. Ty dýcháš. Vypadá to jako čtyři úplně různé věci – ale chemicky jde pořád o totéž: atomy si předávají elektrony.
Takovým reakcím se říká redoxní. Díky nim máme energii z jídla, z baterie i z ohně a díky nim se vyrábí železo.
Představ si fotbal. Jeden hráč přihrává míč, druhý ho chytá. Bez toho, kdo přihrává, nemá nikdo co chytit. U atomů je míčem elektron.
Proto oxidace nikdy neprobíhá sama. Kolik elektronů jeden atom odevzdá, přesně tolik jich jiný atom přijme.
Elektron je záporný. Když ho atom odevzdá, stane se „kladnějším“ – oxidační číslo roste. Když ho přijme, oxidační číslo klesá.
Pomůcka: Oxidace = odevzdání. Redukce je opak – přijetí.
Ponoř železný hřebík do modrého roztoku síranu měďnatého. Za pár minut se hřebík pokryje červenohnědou vrstvičkou mědi. Železo a měď si vyměnily elektrony.
Naučíš se takovou reakci zapsat tak, aby bylo vidět, kdo elektrony dal a kdo je vzal. Stejným postupem pak rozebereš hoření, rezavění i baterii.
Pravidla pro určení oxidačního čísla:
Roztřiď změny. Když oxidační číslo roste, je to oxidace. Když klesá, redukce. Pozor na záporná čísla: z −I na 0 je to nahoru.
| Děj | Co se oxiduje | Poznámka |
|---|---|---|
| hoření | palivo | kyslík je oxidační činidlo |
| koroze (rezavění) | železo | pomalé narušování kovu vzduchem a vodou |
| elektrolýza | záleží na látce | rozklad látky elektrickým proudem |
| vysoká pec | uhlík (CO) | železo z rudy se redukuje |
Dva stejné atomy si elektrony nepřetahují – žádný z nich nic nedal ani nevzal.