„Když zítra bude pršet, zůstaneme doma.“ „Když nebudeš spát, budeš unavený.“ Takové věty říkáš pořád: domlouváš se s kamarády, varuješ, slibuješ.
Angličtina jim říká first conditional (první podmínková věta). Mluví o něčem, co se v budoucnu opravdu může stát. Má jedno pravidlo, které je jiné než v češtině – a právě na něm se dělají chyby.
Věta má dvě poloviny. V polovině s if je přítomný čas, i když mluvíme o budoucnosti. V druhé polovině je will.
| Podmínka (if + přítomný čas) | Následek (will + sloveso) |
|---|---|
| If it rains tomorrow, | we will stay in. |
| If you eat all the cake, | you will be sick. |
| If she calls, | I'll answer. |
| If you don't hurry, | you'll miss the train. |
Česky říkáš „když bude pršet“ (budoucí čas). Anglicky ale if it rains** (přítomný čas). Tohle je to hlavní pravidlo.
Doplň. Hlídej: v polovině s if nikdy není will.
Za if je přítomný čas, i když mluvíme o budoucnosti. Will patří jen do druhé poloviny.
Představ si, že se domlouváš s kamarádem: „Jestli mi pomůžeš s matikou, já ti pomůžu s angličtinou.“ Je to taková dohoda: jestli X, tak Y. Oba víte, že se to může opravdu stát.
Takové věty se v angličtině stavějí podle pevného vzorce. Naučíš se ho jako recept: dvě části, dva časy, jedna čárka.
Spoj podmínku se správným následkem. Otoč kartičku a zkontroluj se.
Časy jsou prohozené. Do části s if patří přítomný čas (rains), do následku will / won't.