Představ si třídu, kde jeden žák vymýšlí pravidla, sám je vynucuje a sám rozhoduje, kdo je porušil. Byl by spravedlivý? Asi těžko. Měl by moc, kterou nikdo nehlídá.
Proto je moc ve státě rozdělená na tři části, které se navzájem kontrolují. Tomu se říká dělba moci.
Roztřiď orgány a činnosti do správné moci.
Díky tomu se Senát nikdy nevymění celý najednou a zůstává v něm zkušenost.
Ve zprávách slyšíš: „Sněmovna schválila“, „Senát vrátil“, „prezident jmenoval“, „vláda rozhodla“. Kdo je kdo a kdo komu co může?
Uděláme si mapu: každá moc, kdo ji má, kolik má členů a jak se volí. Myšlenku dělby moci popsal francouzský myslitel Montesquieu v 18. století.
| moc | kdo | počet a volba |
|---|---|---|
| zákonodárná | Poslanecká sněmovna | 200 poslanců, 4 roky, od 21 let |
| zákonodárná | Senát | 81 senátorů, 6 let (třetina každé 2 roky), od 40 let |
| výkonná | prezident | přímá volba od 2013, 5 let, od 40 let |
| výkonná | vláda | premiéra jmenuje prezident, vláda potřebuje důvěru Sněmovny |
| soudní | soudy | soudce nevolí lidé, jsou nezávislí |
Porovnej v grafu, kolik členů má každá komora Parlamentu.
Kdyby měl jeden člověk všechnu moc, nikdo by ho nekontroloval – právě tomu dělba moci brání.