Chceš představit svou rodinu: „To je můj bratr a moje sestra.“ K tomu potřebuješ přivlastňovací zájmena: mon frère, ma sœur. Řeknou, komu co patří.
Francouzská zájmena mají jednu zvláštnost: řídí se tím, co někomu patří, ne tím, komu to patří. To je jinak než v angličtině.
| Vlastník | mužský rod (le) | ženský rod (la) | množné číslo (les) | česky |
|---|---|---|---|---|
| je | mon | ma | mes | můj, moje |
| tu | ton | ta | tes | tvůj, tvoje |
| il / elle | son | sa | ses | jeho / její |
| nous | notre | notre | nos | náš |
| vous | votre | votre | vos | váš |
| ils / elles | leur | leur | leurs | jejich |
Jak ji číst: najdi řádek podle vlastníka a sloupec podle věci. můj otec → řádek je, père je mužský → mon père. moje matka → mère je ženský → ma mère. moji rodiče → parents je množné → mes parents.
son a sa znamenají jeho i její. O tom, které použiješ, rozhoduje rod věci: son père = jeho otec i její otec; sa mère = jeho matka i její matka. Angličtina rozhoduje podle vlastníka (his/her), francouzština podle věci.
Před ženským slovem, které začíná samohláskou nebo němým h, se místo ma, ta, sa použije mon, ton, son, aby se dvě samohlásky nesrazily: mon amie (moje kamarádka), ton école (tvoje škola), son histoire (jeho/její příběh).
Před ženským slovem na samohlásku se píše mon, ton, son.
Hugo listuje rodinným albem a ukazuje ho kamarádce Inès. U každé fotky říká, kdo to je. Uslyšíš, jak se mění mon, ma, mes – a proč Hugo o babiččině psovi říká son chien, i když babička je žena.
| Hugo říká | Česky | Proč |
|---|---|---|
| Voici mon père et ma mère. | Tady je můj táta a moje máma. | père (m.) → mon, mère (ž.) → ma |
| Ce sont mes parents. | To jsou moji rodiče. | parents (mn. č.) → mes |
| Voici ma grand-mère et sa chatte. | Tady je moje babička a její kočka. | chatte (ž.) → sa |
| Et voici son chien, Max. | A tady je její pes Max. | chien (m.) → son, i když je babiččin |
| Voici mon amie Zoé. | Tady je moje kamarádka Zoé. | amie začíná samohláskou → mon |
| Ce sont nos vacances à la mer. | To jsou naše prázdniny u moře. | vacances (mn. č.), my → nos |
Inès se zeptá: C’est ta maison ? (Je to tvůj dům?) Hugo: Non, c’est la maison de mes cousins. C’est leur maison. (Ne, to je dům mých bratranců. Je to jejich dům.)
Rozhoduje rod věci (mère je ženský), ne vlastníka.