Slovesa aller (jít, jet) a faire (dělat) patří k nejčastějším ve francouzštině. A aller umí ještě něco navíc: pomůže ti mluvit o budoucnosti. Je vais manger = Budu jíst / Jdu jíst. Angličtina to má stejně: I am going to eat.
S nimi řekneš, kam jdeš, co děláš a co budeš dělat o víkendu. A znáš je už z otázky Comment ça va ? – tam je va od aller.
| aller | česky | |
|---|---|---|
| je | vais | jdu / jedu |
| tu | vas | jdeš |
| il / elle / on | va | jde |
| nous | allons | jdeme |
| vous | allez | jdete |
| ils / elles | vont | jdou |
Kam jdeš, řekneš předložkou à: Je vais à Paris. (Jedu do Paříže.) Tu vas à l’école ? (Jdeš do školy?) Nous allons à la piscine. (Jdeme na koupaliště.) Když za à stojí le, splynou do au: Je vais au cinéma. (Jdu do kina.) Víc o tom v 9. třídě.
| faire | česky | |
|---|---|---|
| je | fais | dělám |
| tu | fais | děláš |
| il / elle / on | fait | dělá |
| nous | faisons (čti „fəzõ“) | děláme |
| vous | faites | děláte |
| ils / elles | font | dělají |
Hodí se k tomu slova pro budoucnost: demain (zítra), ce soir (dnes večer), ce week-end (o víkendu), samedi (v sobotu), la semaine prochaine (příští týden).
faire je nepravidelné: vous faites. Podobně vous êtes a vous dites.
Je pátek odpoledne a Martinovi plánují víkend. Každý říká, co bude dělat. Přitom pořád používají dvě slovesa: aller (jít) a faire (dělat). Z jejich plánů zjistíš, jak se francouzsky mluví o budoucnosti.
| Kdo | Francouzsky | Česky |
|---|---|---|
| Léa | Samedi, je vais nager à la piscine. | V sobotu budu plavat na koupališti. |
| Maman | Moi, je vais faire un gâteau. | Já upeču dort. |
| Papa et Hugo | Nous allons faire du vélo. | Budeme jezdit na kole. |
| Mamie | Vous allez rester à la maison ? | Zůstanete doma? |
| Hugo | Non ! Et dimanche, je vais dormir ! | Ne! A v neděli budu spát! |
| Léa o rodičích | Ils vont regarder un film le soir. | Večer se budou dívat na film. |
Vidíš vzorec? Na začátku je vždy tvar aller (vais, allons, allez, vont), za ním sloveso, které se nemění (nager, faire, rester, dormir, regarder). Česky by to šlo někdy říct „budu…“, jindy „jdu…“ nebo „upeču“.
Hugo se ptá Léy: Qu’est-ce que tu fais ? (Co děláš?) Léa: Je fais mes devoirs. (Dělám úkoly.) Hugo: Et après ? Qu’est-ce que tu vas faire ? (A potom? Co budeš dělat?) Léa: Je vais aller au parc. (Půjdu do parku.) I aller může stát v infinitivu za aller.
Roztřiď věty: dějí se teď, nebo se teprve stanou?
Pozor na Nous allons au cinéma: tady je aller samo („jdeme do kina“), za ním není infinitiv. Je to přítomnost.
Mezi aller a infinitiv nepatří žádná předložka.
Druhé sloveso zůstává v infinitivu, nečasuje se.