Kdo se umí ptát, umí se domluvit. Francouzština má na otázku tři způsoby: od nejjednoduššího, který používají Francouzi doma, po nejslavnostnější, který najdeš v knihách. Naučíš se je všechny, ale nejvíc budeš používat první dva.
Pak přidáš tázací slova jako où (kde) nebo pourquoi (proč) a zeptáš se na cokoli.
Vezmeš obyčejnou větu a na konci zvedneš hlas. Slova se nemění. Takhle se Francouzi ptají nejčastěji. Tu parles français. (Mluvíš francouzsky.) → Tu parles français ? (Mluvíš francouzsky?) Česky to děláš úplně stejně.
Na začátek věty dáš est-ce que (čti „eske“). Doslova to znamená „je to tak, že…“. Zbytek věty zůstane. Est-ce que tu parles français ? Před samohláskou: est-ce qu’: Est-ce qu’il a un chien ?
Sloveso a zájmeno si vymění místo: Vous parlez français. → Parlez-vous français ? Znáš to už z Comment vous appelez-vous ? Inverzi uslyšíš hlavně ve zdvořilé řeči a uvidíš v knihách.
| Francouzsky | Česky | Příklad |
|---|---|---|
| qui | kdo | Qui est-ce ? (Kdo je to?) |
| qu’est-ce que | co | Qu’est-ce que tu manges ? (Co jíš?) |
| où | kde, kam | Où est-ce que tu habites ? (Kde bydlíš?) |
| quand | kdy | Quand est-ce que tu joues ? (Kdy hraješ?) |
| comment | jak | Comment tu t’appelles ? (Jak se jmenuješ?) |
| pourquoi | proč | Pourquoi tu ris ? (Proč se směješ?) |
| combien (de) | kolik | Tu as combien de frères ? (Kolik máš bratrů?) |
| quel / quelle | jaký, který | Tu as quel âge ? (Kolik ti je?) |
Tázací slovo může stát na začátku (Où est-ce que tu habites ?) nebo v hovoru i na konci (Tu habites où ?). Na pourquoi (proč) se odpovídá parce que (protože).
Otoč kartičku a zkontroluj, co tázací slovo znamená.
Est-ce que dělá otázku ano/ne (Jíš?). „Co“ přidá qu’ na začátku: Qu’est-ce que = co.
Do třídy přišla nová spolužačka z Francie, Inès. Všichni ji chtějí poznat a ptají se jí na všechno možné. Podle jejich otázek uvidíš, jak se francouzská otázka staví a jak se na ni odpovídá.
| Otázka | Česky | Odpověď Inès |
|---|---|---|
| Comment tu t’appelles ? | Jak se jmenuješ? | Je m’appelle Inès. |
| Tu as quel âge ? | Kolik ti je? | J’ai treize ans. |
| Où est-ce que tu habites ? | Kde bydlíš? | J’habite à Brno, mais je suis de Marseille. |
| Est-ce que tu as des frères et sœurs ? | Máš sourozence? | Oui, j’ai un frère. |
| Qu’est-ce que tu aimes ? | Co máš ráda? | J’aime le basket et la musique. |
| Pourquoi tu es à Brno ? | Proč jsi v Brně? | Parce que ma mère travaille ici. |
| Tu n’aimes pas le foot ? | Ty nemáš ráda fotbal? | Si ! J’adore le foot ! |
Poslední řádek je chyták. Na otázku se záporem (Tu n’aimes pas… ?) neodpovíš „ano“ slovem oui, ale slovem si. Si znamená „ale ano, mám!“. Čeština nic takového nemá, němčina má doch.
Vyber tázací slovo, které do otázky patří.
Před samohláskou se que zkrátí na qu’.