Představ si, že ve škole, na úřadě, v novinách i v divadle slyšíš jen cizí jazyk. Česky mluví babička na vesnici, ale „slušní“ lidé ve městě ne. Tak to v Čechách vypadalo kolem roku 1780.
Že dnes česky čteš, píšeš a učíš se, je zásluha skupiny nadšenců z konce 18. a 19. století. Jejich snaha se jmenuje národní obrození.
Po Bílé hoře (1620) přišla do země nová šlechta, která mluvila německy. Úřady a vyšší školy používaly němčinu (a latinu). Česky mluvil hlavně venkov. Čeština neměla slova pro vědu a techniku.
Otoč kartičky. Ke každému obrozenci si zapamatuj jednu věc.
Obrozenci zakládali také instituce. 1818 vzniklo Národní muzeum. Lidé ze sbírek postavili Národní divadlo (otevřeno 1881, po požáru znovu 1883). Nápis nad oponou zní „Národ sobě“.
Obrozenci chtěli, aby čeština byla rovnocenná. Neválčili, ale psali, překládali a učili.
Obrození trvalo skoro sto let. Neprobíhalo naráz – mělo tři fáze, jako když se člověk učí chodit: nejdřív se zvedne, pak udělá první kroky, nakonec běží.
Když znáš fáze, snadno přiřadíš každého obrozence a pochopíš, proč obrození skončilo politikou.
| Fáze | Cíl | Typická osobnost |
|---|---|---|
| obranná | uchovat a popsat jazyk | Dobrovský |
| ofenzivní | rozvinout jazyk pro vědu a umění | Jungmann, Palacký |
| politická | prosadit práva Čechů | Havlíček, Palacký |
Projdi osu. Zkus odhadnout, do které fáze patří která událost.
Sbírky probíhaly po celé zemi. Když divadlo roku 1881 vyhořelo, lidé za necelé dva měsíce vybrali peníze znovu.