Rez na kole, písek na pláži, bublinky v limonádě, vápno na stavbě. Všechno to jsou oxidy – látky, ve kterých je spojený kyslík s jiným prvkem.
České chemické názvosloví je chytré: z koncovky názvu poznáš vzorec a ze vzorce název. Stačí znát jednu řadu koncovek.
Připomenutí římských číslic: I = 1, II = 2, III = 3, IV = 4, V = 5, VI = 6, VII = 7, VIII = 8.
Druhý prvek dostane v názvu přídavné jméno s koncovkou podle svého oxidačního čísla. Nauč se řadu jako básničku: -ný, -natý, -itý, -ičitý, -ečný (-ičný), -ový, -istý, -ičelý.
| Oxidační číslo | Koncovka | Příklad |
|---|---|---|
| I | -ný | Na₂O oxid sodný |
| II | -natý | CaO oxid vápenatý |
| III | -itý | Al₂O₃ oxid hlinitý |
| IV | -ičitý | CO₂ oxid uhličitý |
| V | -ečný / -ičný | P₂O₅ oxid fosforečný |
| VI | -ový | SO₃ oxid sírový |
| VII | -istý | Cl₂O₇ oxid chloristý |
| VIII | -ičelý | OsO₄ oxid osmičelý |
Součet všech oxidačních čísel ve sloučenině je vždy 0. Kyslíky dají dohromady záporné číslo a druhý prvek ho musí vyrovnat.
Doplň koncovky. Nejdřív spočítej oxidační číslo, pak vyber.
Dva kyslíky dají −4, takže síra má IV → -ičitý. Koncovka -ový patří k VI.
Učitelka řekne „oxid hlinitý“ a ty máš napsat vzorec. Hádat nemusíš – existuje jednoduchý trik, křížové pravidlo. Funguje jako recept o čtyřech krocích.
Oxidy jsou všude: rez (oxid železitý), písek (oxid křemičitý), vápno (oxid vápenatý). Kdo umí jejich vzorce, zvládne pak i kyseliny a další sloučeniny.
Otoč karty: koncovka → oxidační číslo. Zkus si je nejdřív říct z hlavy.
Ve vzorci NO₂ dají dva kyslíky −4. Dusík musí mít +4 → IV → -ičitý → oxid dusičitý.
Když mají oba indexy společného dělitele, vzorec se zkrátí. S₂O₄ i SO₂ mají stejný poměr, ale správný zápis je ten nejjednodušší.