Citron, ocet, kyselé zelí, sodovka. Kyselou chuť způsobují kyseliny. Jsou v jídle, v tvém žaludku, v autobaterii i v kyselém dešti.
Některé jsou neškodné, jiné ti propálí kůži i oblečení. Proto se je naučíme poznat, pojmenovat a bezpečně s nimi zacházet.
| Kyselina | Vzorec | Kde ji najdeš |
|---|---|---|
| chlorovodíková | HCl | v žaludeční šťávě – pomáhá trávit |
| sírová | H₂SO₄ | v autobaterii, v průmyslu |
| dusičná | HNO₃ | výroba hnojiv a výbušnin |
| uhličitá | H₂CO₃ | v sodovce a limonádách (bublinky CO₂) |
| fosforečná | H₃PO₄ | v coca-cole, výroba hnojiv |
Otoč karty. Zkus nejdřív podle vzorce říct název kyseliny.
Když se koncentrovaná kyselina ředí vodou, uvolní se hodně tepla. Kdybys lil vodu do kyseliny, voda by se na povrchu prudce vařila a vystříkla i s kyselinou.
Voda nalitá na kyselinu se okamžitě ohřeje a vystříkne i s kyselinou – hrozí poleptání.
Kyseliny jsou látky, které ve vodě uvolňují vodíkové kationty a chutnají kysele (citron, ocet). V chemii je ale potřeba umět z názvu napsat vzorec a naopak – přesně jako u oxidů.
Ukážeme si postup, kterým vzorec kyslíkaté kyseliny spočítáš bez učení nazpaměť.
Koncovka názvu prozradí oxidační číslo centrálního prvku – stejně jako u oxidů: -ná I, -natá II, -itá III, -ičitá IV, -ečná/-ičná V, -ová VI, -istá VII.
Výjimku si zapamatuj: kyselina fosforečná má 3 vodíky – H₃PO₄.
Doplň chybějící část. Nejdřív spočítej, pak klepni.
Silné kyseliny jsou žíraviny – leptají kůži. Ředí se vždy kyselina do vody. Kyselinu prozradí indikátor: modrý lakmus v ní zčervená.
Vodík je na začátku každého vzorce kyseliny (HCl, H₂SO₄) – právě ten se odštěpí.